Punk.cz - o punku u nás i ve světě

motto:

Stát se samostatným by docela dobře mohlo také znamenat naučit se rvát v ulicích, zmocnit se opuštěných domů, nepracovat, šíleně se milovat a krást v obchodech.

Přichází vzpoura (L´insurrection qui vient, La Fabrique, 2007)

 Extremisty z ultralevicového seskupení Black Bloc, kteří  koketují s ideály anarchismu, vám určitě nemusím představovat. Jejich vznik spadá někde do počátku osmdesátých let a je spojen s potyčkami mezi policií a tzv. Schwarzer block, kteří bránili silou squaty, do kterých se usídlili. Už od začátku sympatizovali s Rote Armee Fraktion (ultralevicová teroristická organizace stojící za vraždou několika vysokých politických představitelů a za explozemi výbušnin v obchodních centrech v osmdesátých letech v Německu), kterou podpořili během svých manifestací a od které přebrali způsob boje, tedy přímou akci. Nemohli chybět ani při sumitu NATO ve Strasbourgu před čtrnácti dny.

Systém se na celou akci dlouhodobě připravil a Strasbourg se na pár dní stal mrtvým městem v totálním obležení. Ve čtvrtek večer policejní zátarasy zablokovaly takřka všechny dálnice v okolí, střed města byl hermeticky uzavřen a policie s armádou dohlížela na klidný průběh akce v polokružnici skoro třiceti kilometrů kolem Strasbourgu. Nemusím vám jistě zdůrazňovat, že v pátek ve Strasbourgu a jeho okolí skoro nikdo nepracoval a všechny školy byly zavřené, to prostě ani jinak nešlo. Samozřejmě, jak už to tak bývá, nevládní organizace zorganizovaly kontra-sumit, na který se sjelo skoro třicet tisíc lidí. Obří stanové městečko vzniklo v opuštěné zóně nedaleko od německých hranic a začalo žít vlastním životem. Pořádaly se koncerty, semináře, diskuzní kroužky, v areálu se dalo koupit docela levné pivo. Již ve čtvrtek odpoledne začaly první agresivní střety mezi jednotkami speciální policie a členy Black Bloc v okolí sídliště Neuhoff, vedle něhož stojí velká kasárna s vojáky z celé EU. Shodou okolností jsem tam zrovna bouchal, náš podnik tam má totiž práci zhruba na rok, mění se veškerá kanalizace, parkoviště, zkrátka celý interiér. Jako, byla to docela sranda, křik, hukot helikoptér a na staveniště dopadaly nejrůznější předměty podivného původu. Zdivočelí bojovníci proti kapitalismu se pokoušeli nejrůznějším způsobem dostat za zdi kasáren, ale naštěstí se jim to nepodařilo a neskončil jsem s koktejlem molotov na palici :-)))) Došlo k prvním zatčením a napětí se zvyšovalo, nad hlavami nám létaly helikoptéry, které nepřestaly kroužit dnem a nocí i během dalších dní. Hlavní protestní akce, pochod ze stanového městečka do Strasbourgu, byla naplánovaná na sobotu odpoledne.

Nemohu se zbavit dojmu, že systém si to všechno dopředu promyslel a připravil a členové bojových buněk Black Bloc mu jako naivní idioti sedli na lep. Ale nebudu předbíhat, vezmu to pěkně po pořádku. Stanové městečko se nacházelo asi deset kilometrů od centra města a trasa, kterou se měl ubírat průvod, se k centru přibližovala po vnitřním obvodu města mimo hustě obydlené oblasti. Asi v polovině cesty se manifestace dostala k jedné z nejchudších částí Strasbourgu, port du Rhin. První ostré střety mezi policií a Black Bloc však začaly už o něco dříve, v několika kilometrovém parku, který lemuje Rýn na francouzské straně. Čelo průvodu pomalu vniklo do obydlené části port du Rhin a pokračovalo dál směrem k blížící se průmylové zóně, když najednou muselo zastavit. Čtvrť port du Rhin hraničí s Německem, vede z ní dlouhý most přes řeku Rýn do německého města Kehl, kde čekalo dalších sedm tisíc demonstrantů na povolení ke vstupu do Francie. A právě tehdy vypukl spektakulární bordel, při kterém shořela bývalá, dnes již opuštěná celnice, ale i informační centrum pro turisty, benzínová stanice s obchodem, který byl vedle ní, pošta, lékárna a budova hotelu Ibis. Policie zhruba hodinu nečinně přihlížela scénám z městské partizánské války a obyvatelé čtvrti se o sebe museli postarat sami (třeba ženské obstoupily školu a chránili ji vlastními těly a podobně). Říkám si, že to celé nemohla být náhoda, a docela bych věřil tomu, že policie infiltrovala Black Bloc a možná i stála za zapálením bývalé celnice. To jsou ovšem jen domněnky, ke kterým nikdy nebudu mít žádný důkaz.

Občas zasahovali požárníci, ale jen v momentě, kdy bylo třeba evakuovat nějaké lidi, o oheň se hodinu nestarali a nechali všechno vesele hořet a doutnat. Partizáni z Black Bloc, kterých bylo asi dva tisíce, tak měli hodinu na to, aby se pořádně vyřádili, čehož naprosto využili. Pak policie spustila akci a rozprášila je. Bojovníci v kuklách se rozutekli a ztratili se v průvodu manifestantů. Ti nejtvrdší stále bojovali proti policejním silám, což vedlo k tomu, že granáty se slzným plynem začaly dopadat i do průvodu pacifistů. No a celá akce skončila tak, že ozbrojené státní složky neotevřely bariéru na mostě mezi Německem a Francií a Němci se museli vrátit domů, aniž by se účastnili demonstrace. Průvod pacifistů byl zastaven a jeho pokračování směrem k centru Strasbourgu bylo z bezpečnostních způsobů zakázáno. Black Bloc tedy pomohl tomu, že všechno proběhlo tak, jak to mělo proběhnout. Střed města zůstal nepoškozen, jediný bordel, který byl okamžitě využit masovými médii, byl kanalizován do neobydlené zóny a pak přerostl k chudé části města. Zároveň to hodilo negativní obraz na všechny demonstranty, všechny ty pacifisty, nejrůznější odboráře, ultralevičáky, národní socialisty  a jiné bojovníky proti kapitalismu a globalizaci světové ekonomiky, nebyli žádní mrtví, ani těžce ranění a došlo jen k nepříliš významným materiálním škodám. Na prvních dvou přiložených videích je dobře vidět celý průběh akce, kterou jsem vám popsal. Jsou sice komentovaná francouzsky, ale to nevadí. Věrně zachycují celou atmosféru gerily na předměstí Strasbourgu.

Těch pár revolucionářů, kteří měli smůlu, že je policie odchytila při činu, to bohužel pro ně pěkně odskáče za všechny. Tento týden už padly první dva tresty, šest měsíců natvrdo pro jednoho německého studenta matematiky, tři měsíce pro nějakého mladého automechanika z Německa. Další soudní procesy proběhnou příští týden.