Punk.cz - o punku u nás i ve světě

TROCHU JINAK

Slunná sobota podvečer, vedro, klid. Nikdo se nikam nehrne, všichni padají vedrem, či nudou, maximálně se snaží překonat pár metrů od baráku k sousedovi, aby si mohli společně zakouřit, nebo dělat bordel,…(no nevím, nezajímá mě co budou dělat). Sedím na zastávce. Nečekám na autobus ani na nikoho, jen prostě sedím. Na místě kde už jsem 1000x seděl, 2000x čekal na autobus a snad milionkrát procházel. Ani nevím proč tam sedím, možná únavou, nudou - no prostě se mě nechce dělat nic jinýho. Slunko už pomalu zapadá, přestává být nesnesitelný vedro a mně už se všechno tak nějak slívá dohromady. Dívám se na střechy domů a špičky stromů co už jsem beztak 1000x viděl, už ani nic jiného nevnímám.

A najednou mě přijde, jako bych ty stromy, ty domy a všechno okolo viděl poprvé. Všechny komíny, stromy, tráva, všechno mě připadá úplně jinak. Ne jako rodinný domy, 100 letej strom, slupka od banánu na zemi, nějaký to zelený na zemi vedle silnice,… ale jako jenom obrysy všeho, co jsem doteď každej den (ne)vnímal. Jenom obrysy a nad nima obloha. Najenou se mě zdálo všechno tak „nevšední“. Tůma už nebyly jen domácí potřeby kde „pracuje kamoš“ ale jakoby součástí celku, celku té krajiny, která tě nedrží, kde jsi svobodnej. Můžeš si jít kam chceš, žádný stěny ani střecha tě nedrží, teď je večer, a já jsem venku. Vždyť mě TEĎ a TADY nic, ani nikdo nedrží. Žádný problémy neexistujou, jsem jenom já, jenom já, svobodnej.

Všechno je najednou takový „smyslnější“ a „krásnější“. Místo kde jsem celej život chodil a přitom ho nikdy nevnímal. Všechno bylo najednou krásný, jen je třeba podívat se trochu jinak. TROCHU JINAK.

…sepsáno Martinem, pro virtuální přátele Rattusem.