Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Neplatí spíše: pracuj jako vůl nebo chcípni!? Opět zdravím všechny čtenáře, kteří zavítali na tyto webovky. Nedávno tu vyšel článek od Medvěda: http://www.punk.cz/index.asp?menu=3&record=12750, zabývající se problematikou nezaměstnanosti v ČR. Myslím, že otázka volných pracovních míst se dotýká i hodně lidí tady. Patřím mezi ně. Dělal jsem nějaký čas u jednoho týpka ve stavební firmě, a jak bývá dnes u různých podnikatelíčků zvykem, za oficiálně minimální mzdu plus něco málo bokem. A to není jediný trend, o kterém všichni dobře vědí (vláda, úřady, veřejnost). V poslední době, tedy v poslední době v okolí mého bydliště (Dobruška), se rozmáhá další trend, který jsem zpozoroval ve stavebnictví a to je propouštění zaměstnanců na zimu domů. Takto jsem se nejenom já ocitl na Úřadu práce. A dostáváme se tak zpátky k minimální mzdě. Podpora z ní vychází na první dva měsíce směšných cca 5000,-, na třetí a čtvrtý kolem 4000,- než je člověk znovu zaměstnán u toho samého „parchanta“, který pak má ještě po straně řeči, že by ji úplně zrušil, protože tak na státu parazituje spousta „nemakačenek“. To si víc než jen malinko protiřečí.

Jsem člověk, který nijak nutně, ke svému životu, nepotřebuje televizi. Občas se ale na nějaký ten pořad také podívám, když teď bydlím zpátky u našich. Jedním takovým je: Máte slovo. V minulém roce tam proběhla debata právě na toto téma, o kterém tu píši. Jistý člověk z Ministerstva práce a sociálních věcí tvrdil, že v praxi prostě není možné, aby někdo mohl někoho na černo platit. Rozumí se tím, že není možné někoho zaměstnat za minimální mzdu a platit mu nějaké peníze bokem. To jsou tedy slova odborníka. Zbývá se tedy pousmát. Nebo si pobrečet? Znám tu spoustu podnikatelů, kteří si i sami sobě přiznávají minimální mzdu, aby platili co nejmenší daně. A tito si potom budou brát do svých úst ty, kteří se, třeba i ne vlastní vinou, ocitli na pracáku, a budou o nich vykládat, že jsou nějací paraziti? Sami přece okrádají stát. No kde to jsme?

Ve svém příspěvku k Medvědovu článku jsem psal: „Tuším, že nyní existuje právní předpis, který zaměstnavatelům ukládá povinnost oznámit Úřadu práce každé existující volné pracovní místo. Tato místa pak visí na těch nástěnkách, o kterých se tu Medvěd zmiňuje, ale že už ta místa jsou třeba dopředu obsazená, nikoho nezajímá. Hlavně, že Úřady práce vykazují nějakou činnost. Tento předpis, o kterém tu mluvím, se má ale do budoucna rušit, pokud tedy informace, které se ke mně dostaly, jsou pravdivé. Pokud by tomu tak skutečně bylo, ptám se: Bude pak těchto úřadů i nadále zapotřebí?“ Ono pravidlo tedy skutečně existuje a je součástí Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Jak jsem již také nastínil, že se ke mně dostaly jisté informace, že by se tato povinnost do budoucna snad měla zrušit, tak nedávno vyšel, sice na serveru Novinky.cz, ale to teď tady, myslím, nehraje roli, článek věnovaný se přímo tomuto tématu: http://www.novinky.cz/kariera/222952-firmam-odpadne-povinnost-hlasit-volna-mista-co-to-udela-se-statistikou.html, kde mj. stojí: „Ministerstvo plánuje zrušit povinnost firem hlásit každé volné pracovní místo. Hlášení bude nově dobrovolné. Ministr a jeho úřad si od této změny slibují snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů i zvýšenou aktivitu úřadů práce při vyhledávání volných pracovních míst a při jednání se zaměstnavateli o možnostech vytváření nových.“ To jsem tedy na tu zvýšenou aktivitu velice zvědav. Opravdu by mě zajímalo, zda těchto úřadů bude i nadále zapotřebí.

Rád bych se teď zase vrátil zpátky k sobě. Medvěd třeba zastává stanovisko, že by do fabriky nikdy nevlezl. Měl jsem na onu věc stejný pohled. U nás na Rychnovsku je dnes vskutku málo pracovních příležitostí a jednou takovou je Škoda Auto v Kvasinách, kde se momentálně o zaměstnání ucházím. Někdo si může říci: „To je tedy punker, panečku, když bude podporovat tyto nadnárodní vydřiduchy.“ Ano, je to proti mému přesvědčení. Neříkám, že není na výběr. Mohu třeba například zpátky do již výše zmiňované stavební firmy, kde když pak ale, nedej bože, onemocním, nedostanu v podstatě téměř nic. Mám takový pocit, že to tak trochu směřuje k tomu, že si lidé budou nechávat dovolené na případná onemocnění, takže budou jen makat nebo marodit. To jsou vyhlídky. V automobilce sice budu podporovat průmysl, který zamořuje Zeměkouli, budu ze sebe dělat pitomce, což ovšem jinde není lepší, ale dostanu za to alespoň slušně zaplaceno (jak ve skutečnosti, tak i oficiálně na pásce) a budu moci brzy podniknout opětovné kroky k osamostatnění. Vím, že peníze nejsou to hlavní, ale když chce člověk někde sám bydlet (teď mám na mysli např. pryč od rodičů), jsou potřeba. Kdo by stál o nějaké živoření kdesi za nějakou almužnu? A taky nic není napořád. Teď jsem mladý, tak mi třeba ona práce na tři směny tolik vadit nebude. Horší to mají starší lidé. Jak je člověku 50 roků a více, hledí se na něho skrze prsty. Co mají tací dělat? Chtělo by to už konečně Reformu s velkým „R“. To se totiž pořád dokola mluví o podpoře vzniku nových pracovních příležitostí a přitom kroky vlády vedou směrem opačným. Nebo to tak vidím jenom já? Co si o této celé problematice myslíte vy ostatní?

Děkuji za pozornost.

Karlos