Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Opět zdravím všechny návštěvníky těchto webovek. Nedávno jsem se rozhodl rozšířit své pole působnosti a krom sepsání několika úvah přispěl i svým prvním rozhovorem. Jak jsem již v onom příspěvku zmiňoval, jednalo se o kapelu mému srdci blízkou. I když, popravdě, také mému bydlišti. Tentokráte mě mé kroky zavedou o něco dál, a to rovnou do našeho hlavního města. Každý má zajisté nějakou tu svou oblíbenou kapelku, o které může říci, že její vystoupení navštívil snad nejčastěji ze všech. U mě jasně vedou takovéto formace dvě. O první z nich, N.V.Ú., byla řeč minule. Nyní nadešel čas přivítat zde další ze stálic na pomyslné špici české punkové scény. Její vznik se datuje do roku 1988, na svém kontě má jednu demonáhravku, několika vály přispěla na sampler s názvem Epidemie, který spatřil světlo světa již v roce 1990, dále sedm řadových alb, výběrovou placku, živák a nakonec i DVD mapující činnost této formace od jejího úplného vzniku přes rozpad v roce 1995, comeback na trutnovském Open air festivalu v roce 2002, až po vydání své zatím poslední desky “Století chaosu“ v roce 2008. Myslím, že v tuto chvíli mezi námi není nikdo, kdo by netušil, že onou další, dnes již legendární, skupinou není nikdo jiný než S.P.S..

Karlos: Ahoj chlapi. Dneska, stejně jako před těmi deseti, dvanácti lety, kdy jsem prvně přičuchnul k punku, si lidi stále prozpěvují songy jako Máma, Ruská nebo Svoboda 89 a věřím, že tomu tak bylo od samého začátku. Zaznívají u nejednoho táboráku, v autobusech nebo vlacích směřujících na různé a nejen vyloženě punkové akce, malými kluby počínaje a velkými festivaly konče, a staly se již za tu dobu takříkajíc nesmrtelnými. Jak toto celé pociťujete? Čím myslíte, že je to dáno? Neustálou aktuálností textů nebo už prostě zlidověly?

ZDENĚK (KRKAVEC): Podle mě už tyhle písničky zlidověly, hrajeme je dvaadvacet let a každá generace si nejvíc oblíbila tyhle tři. Nevím proč, ale jsem rád, že tomu tak je. V nových textech už tolik o politice nezpíváme. Písničky skládáme většinou o problému, který jsme já nebo Skleník prožili.

Karlos: Máte sice na svém kontě spoustu „politických“ věcí (hlavně tedy v minulosti, jak sám Zdeněk říká), ale i přesto si nemyslím, že byste kdy byli nějakou vyloženě „politickou“ formací. Jak vnímáte, jako občané, současnou situaci v naší zemi? Já tedy moc zpravodajství v televizi nesleduji, ale občas se podívám třeba na pořad Máte slovo, pročítám na internetu různá periodika a popravdě, když by se tím člověk měl nějak hlouběji zaobírat, tak musí zákonitě zuřit.

ZDENĚK: Vždycky, když se s tátou sejdeme u televize a koukáme na politický pořady, rudneme vztekem. Když vidíme ty arogantní politický svině, jak si dělají z obyčejných lidí prdel…je mi z toho na nic. Snad jednou přijde čas i na ně, ale to už asi budu prdět do hlíny.

Karlos: Zdeňku, ty jsi jako jediný z dnešní sestavy stál, před těmi třiadvaceti lety, u zrodu kapely. Jak vznikl samotný název Snížená pracovní schopnost? Kdo tehdy s tímto nápadem přišel? Nebo se pojí s nějakou (ne)veselou historkou z tehdejšího zaměstnání někoho z vás?:-))

ZDENĚK: Na tuhle otázku se mě ptalo už moc lidí. Dělal jsem truhláře společně s Jirkou Šebkem a protože tam byla buzerace (ostatně jako všude, kam přijdeš jako mladej a ještě k tomu punker), napadl nás název kapely Snížená pracovní schopnost. Z truhlárny nás vyhodili a šoupli do nádvorní čety. Vzali jsme si do práce kytary, zesilovače a v pracovní době zkoušeli. Tenkrát nás ani neměli sílu vyhodit (úžasná práce), no a tak vznikla kapela SPS.

Karlos: No vidíš a já to nyní slyším prvně.:-) Než jsem přistoupil k samotnému rozhovoru s vámi, snažil jsem se projít si různé materiály, které se o vás v tisku objevily. Něco jsem již věděl dříve, něco stačil zapomenout a něco bylo i pro mě novinkou, k tomu se klidně přiznám, protože ne vždy se úplně zajímám o to, kde se třeba který z členů té či oné mé oblíbené bandy v minulosti činil a podobně. Dočetl jsem se o Jerrym a Squadu 96. Dále o Modelu 77, v němž se pro změnu angažovali Skleník a Territory. Bohužel se mě ale z této trojice z časových důvodů podařilo vyzpovídat pouze Skleníka. Skleníku, jak bys zhodnotil toto své působení a čím byl pro Tebe příchod do S.P.S. přínosný (pokud tedy byl přínosem, hihi)? A vůbec, jak k tomu došlo?

SKLENÍK: Skupina Model 77 fungovala od roku 1998 do roku 2005. Jak k tomu došlo? Shodou náhod. Někdy v roce 2003 jsem u SPS hostoval, když mě oslovil tehdejší manažer skupiny Petr Růžička, zda bych nezaskočil za basáka Šlapáka na dvou akcích. Bez zkoušky, rovnou na plac. Ale problém to nebyl, s Dodem a Jerrym jsem se znal již delší dobu, se Zdeňkem jsme se zdravili. Pak přišla nabídka od Zdeňka a Petra Růžičky, že se bude dělat deska, zda bych s nima nechtěl hrát. Přijal jsem a v kapele jsem už osmým rokem.

 

 

Karlos: Jak jsem psal již v začátku, vaše hudební konto se má čím pyšnit. Myslím, že nejsem sám, koho by ale zajímalo, proč vaše poslední album nevyšlo u ANK jako všechny předchozí? Co se stalo mezi vámi a Petrem Růžičkou, že jste spolu několik let nemluvili? Je to teď lepší, než když jste byli pod ním?

SKLENÍK: S Petrem Růžičkou jsme se rozešli po vzájemný dohodě obou stran. Více se mi k tomu nechce dodávat, jelikož se později na tom spousta lidí přiživila různejma fámama. A samozřejmě zafungovala klasická česká vlastnost. Přijeli jsme na akci a hned první:“Mluvil jsem s Růžičkou a víš, co o tobě říkal“? A já na to: “Jo a řekl jsi mu taky, jak jsi do nás před rokem hučel, ať se na něj vybodneme?“ Takhle to bylo asi rok. Ale že bychom spolu nemluvili? Kdykoliv jsme se viděli, pokecali jsme, brnkli si kvůli fotbalu a shodli se, že život jde dál. My se vydali svojí cestou, bez agentury, bez vydavatele, bez dopravce. Petr začal spolupracovat s jinejma kapelama. Závěrem: My jsme spokojený, Petr je spokojenej a dál bych v tom více nehledal.

Karlos: OK. Na Trutnov open air festival jsem jezdil už od svých patnácti let a byl jsem tudíž u toho, když se uskutečnil váš slavný comeback. Atmosféra byla báječná. Lidi vás vřele přivítali. Tehdy ještě nikdo nemohl tušit (myslím, že ani vy sami ne), že za pár let na to budete natáčet nové desky. Zpráva o vašem tehdejším nejnovějším počinu mě velice potěšila. Kdybych ale měl mluvit sám za sebe, tak jsem byl ve výsledku, po poslechu „Před popravčí četou“, docela zklamán. Přišlo mi to celé slabé, někde jinde, než jsem byl zvyklý. To se ovšem změnilo při vydání zatím posledního hudebního díla „Století chaosu“. To byla pro mě opět pecka! Nedávno se česká punková scéna dozvěděla, že vám během února vychází již osmé řadové album s názvem „Útěk z reality“. Osobně se moc těším. Co byste nám o něm mohli povědět? Na co se fandové mohou těšit?

SKLENÍK: My jsme v roce 2005 hlavně chtěli vydat desku. Jestli je Popravčí četa dobrá deska nebo né, nechám na posluchačích. Století chaosu jsme chtěli udělat jinak, než album předtím. S deskou Útěk z reality pro nás končí a zároveň začíná nová etapa. Pozvali jsme si několik hostů, kteří nám pomohli se hudebně posunout. Poslední půl rok cítíme stagnaci, což byl i jeden z důvodů, proč jsme udělali 13 unplugged akcí. Prostě něco změnit. Jelikož jsme naprosto nezávislí, desky si vydáváme sami, koncerty si rovněž zařizujeme sami, chod kapely táhneme se Zdeňkem, řekli jsme si, že tu novou desku prostě do lidí narveme a budeme z ní hrát třeba půlku setlistu. Některé koncerty byly strašný v tom, že jsme dříve nezkoušeli a hráli neustále ten kolovrátek Máma, Chaos, Václavák atd. My tyhle songy hrajeme rádi, některé v programu zůstanou, ale spíše chceme oprášit ty, které lidi tolik neznají a jsou na deskách (např: Bastard, Made in ČSFR, Pomatená, Podivný Dědictví, Nevěř, Takhle jsme válčili….) a k tomu hrát hodně věcí z nový desky. Klobouk dolů před lidma, kteří na nás choděj pravidelně, neustále slyšej to samý a stále je to baví. Nás taky, ale je na čase obměnit repertoár a né fungovat jako jukebox.:-)

ZDENĚK: Krásně to Skleník napsal a to ty písničky hraje osm let, kdežto já je mydlím dvacet dva…chce to prostě změnu.

Karlos: Dokázali byste si mezi novými písněmi tipnout třeba nějakou budoucí hitovku?

SKLENÍK: Nikdy jsme při skládání záměrně nekoukali na to, jestli bude daná píseň hitovka, nebo jestli se bude lidem líbit. Spíš se díváme na desku jako na celek, aby tam byla nějaká rychlá vypalovačka a jestli album není monotónní. V rádiích ani v televizi nás nehrajou, takže nemáme potřebu vybírat nějakou píseň jako singl. Jak jsme již tady avizovali, nejsme tlačeni firmou a prodejem desek, tudíž máme naprosto volné ruce a nemusíme se ohlížet, jestli to bude vyhovovat nějakejm normám. Když to shrneme, budeme rádi, když se bude deska líbit, ale na druhou stranu nechceme bejt ovce a jít do studia s tím, že musíme nahrát takovou a takovou desku.

Karlos: A co samotné natáčení? Jak dlouho trvalo? Každému je jasné, že to vždy obnáší spoustu práce a stojí mnoho času. Máte třeba nějakou perličku ze studia, o kterou byste se rádi podělili s ostatními?:-))

SKLENÍK: Nahrávání šlo skvěle. Opět jsme se vrátili k modelu nahrávat desku všichni dohromady. Za jeden den byly nahraný základy, dva dny se zpívalo, den se hostovalo. Měli jsme to štěstí, že nám hodně pomohl kamarád a kytarista Petr Holeček ze skupiny Bobr chutná 2x, kterej nám natočil první demáče, pomohl s kytarama a dohodil nám hostujícího bubeníka Miloše Chlada. Myslím, že po zvukový a hudební stránce je to nejlepší deska SPS. Samozřejmě, že obsahem to první dvě desky ( Jsme v hajzlu a Podivný dědictví) nepřekoná. Vzpomínám si, jak jsem je v 15-ti letech hltal na ošuntělejch kazetách a snil o tom mít jednou kapelu.:-) Jinak si na desce zahostovali kluci z Falešnýho obvinění, již zmíněného Bobr Chutná 2x a Dušan z Plexis.

ZDENĚK: Fakt jsem si natáčení užil, perfektní lidi, s kterýma jsem CD dělal. Chtěl bych poděkovat Skleníkovi, který zařizuje všechno okolo, od natáčení až po vydání. Bez něj by to nešlo. Díky!

Karlos: Přemýšlíte také o nějakém dalším klipu?

SKLENÍK: O klipu neuvažujeme. Možná, že něco sestříháme a dáme na web, ale určitě to pro nás není priorita. Docela nás baví, když si pustíš youtube.com a tam najdeš asi 20 našich skladeb sestříhanejch od posluchačů. Třeba Ruská se nám tak líbila, že jsme jí zařadili na výroční DVD. Ale tímto jsme nechtěli říct, že bychom klipy zavrhovali.

Karlos: Jak nové songy vznikaly? Kdo přinesl nejvíce nápadů?

ZDENĚK: Písničky skládám vždycky na poslední chvíli, potřebuju takovej ten stres, jinak se k tomu nedonutím. Je dobře, že se Skleníkem skládáme jinak, jak texty, tak písničky. Každý z nás má svůj rukopis. Dva texty složila i Ollie (přítelkyně), teď už to necháme na vás, jak se vám bude ÚTĚK Z REALITY líbit.

SKLENÍK: Deska vznikala tak, že půlku písniček přinesl Zdeněk a půlku já. Pak jsme si je zahráli na španělky a když fungovaly, začli jsme je zkoušet s kapelou.

Karlos: S novou deskou přichází samosebou také řádné turné. Plánujete i nějakou šňůru zahraničních vystoupení jako tomu bylo v dřívějších letech, kdy jste sklízeli potlesk v zemích jako je Anglie, Francie nebo Německo?

SKLENÍK: 26.2. vyrážíme na turné společně s Punk Floid a Bobr chutná 2x. Zahraniční šňůry neplánujeme. Měli jsme sice i nějaké nabídky později jako Polsko, Německo, ale jelikož nás hraní neživí, máme civilní zaměstnání, je trochu problém, aby si vzali všichni najednou týden dovolenou. Přesto na výlety do Anglie ještě pod hlavičkou ANK vzpomínám rád.

Karlos: Podobně jako NVÚčka máte zaběhnutou tradici: co víkend, to nějaký koncert. Lidé vás mají rádi. Určitě nemáte na akcích o fanoušky nouzi, alespoň tedy já jsem to u vás nikdy nezažil.:-)) Zeptám se takto: Na která místa se rádi vracíte a kam třeba ani moc ne? Zažili jste někdy doslova fiasko, kdy pořadatelé akci vyloženě nezvládli a kde? S kterými smečkami si vždycky rádi zahrajete? Jaké pozvání byste naopak nepřijali?

SKLENÍK: No my, Karlosi, už trochu ubíráme. Né, že bychom hráli méně, ale dáváme si kapelní volna a dovolený, jelikož každej z nás má soukromej život a vlastně mít kapelu znamená prodloužení pubertálního období.:-) Se Zdeňkem jsme se o tom spolu nedávno bavili, že hrát budeme do tý doby, dokud nás to bude bavit, bez ohledu na návštěvnosti na koncertech apod. S kým rádi hrajeme a kde? Hodně nás baví společný hraní s E!Ečkama pod hlavičkou Pogo tour. Dále jsou super koncerty s Plexis, N.V.Ú., Xavierem Baumaxou, Konfliktem, Totáčema, Benjaming Bandem, Vision Days, z těch mladších s Punk Floid, Bobr chutná 2x, Falešný obvinění, Zputnik, ……je jich fůra, to nejde vyjmenovat. Místa? Já osobně preferuju kluby a festivaly, moc nemusím ty chladný kulturáky. Nepřijali bychom nikdy nabídku na hraní pro politickou stranu, či extremistickou skupinu, stejně tak holírnu pro sponzory.

ZDENĚK: Já to řeknu jednou větou, už nám prostě není dvacet!!!

 

 

Karlos: Jakým pohoštěním při svém muzicírování nikdy nepohrdnete?

SKLENÍK: No dříve jsme pili hodně zelenou, než se stala celorepublikovým hitem.:-) Teď si dopřejeme becherovku, vodku a samozřejmě i tu zelenou. O mě v kapele říkaj, že jsem vychcanej, jelikož neřídím a v pátek piju s Jerrym a v sobotu se Zdeňkem.:-)

ZDENĚK: No mě už to pití za těch pár let zmáhá, poslední dobou jsem si zvyknul na malinovku (výborná limonáda), ale vodkou taky nepohrdnu. Když řídím, tak fakt nepiju, nestojí to za to.

Karlos: Tak o tom řízení a alkoholu žádná. Pro mnoho, a to nejen začínajících, kapel jste zajisté vzorem. Co pro vás „punk“ znamená? Když vás člověk vidí při koncertě, tak by řekl, že jím opravdu žijete. Je tomu skutečně tak, nebo se jedná o zábavu, víkendová vyblbnutí? Máte jako skupina také nějaký svůj hudební vzor? Kdo vás nejvíce ovlivnil?

ZDENĚK: Já začal mezi punkery chodit v roce 82, byl jsem zhnusenej režimem. Každej to tenkrát dělal ze svýho přesvědčeni, i když bylo jasný, že ho budou pronásledovat estébáci, bude mít problémy v práci, ale stálo to za to. Dneska už to o tom není, ale punk má stále co říct. Politika (nejen ta) bude vždycky prožraná svinstvem a nemůžeme jen tak stát a držet hubu. Záleží na každym z nás a ne jen koukat a strkat hlavu do písku.

SKLENÍK: Já jsem muzice a ježdění po koncertech obětoval volný víkendy, soukromej život, stěhování z Teplic do Prahy, vidinu lepšího zaměstnání, založení rodiny, rozchody, plodění dětí atd. Sice mě to taky čeká, jako spoustu mejch kamarádů po třicítce, ale zatím si dávám na čas a víkendy trávím s kapelou, přece jen 285 pracovních dnů a 94 koncertů za rok moc volnýho času nedává.:-) Přesto jednou tu basu odložím do kouta a s klukama se budeme scházet na pivě nebo v důchoďáku. A budu vzpomínat na lidi, co jsem za ty roky potkal, na akce co jsme zažili, na všechny ty průsery, nostalgie…. Takže hraní v punkové kapele, ať už to byl Model 77 nebo SPS, je to nejlepší co mě mohlo potkat. V roce 1993 jsem na koncertě skupiny Wanastowi Vjecy snil, že budu mít jednou kapelu, stát na podiu a budou tam lidi. Dokonce jsem si začátkem roku 1994 koupil trsátko, což byla předzvěst.:-) To co bylo dál je už nadstandard….A kdo nás nejvíce ovlivnil? Každej z nás poslouchá, co poslouchá, ale že by nás to ovlivňovalo? Nevíme. Stejně, kdybychom chtěli udělat něco po vzoru jiný kapely, vylezou nám z toho SPS.:-))

Karlos: Na závěr bychom mohli trochu nahlédnout do vašeho soukromí. Nemusíte se ale bát, nebude to nic na tělo, nýbrž zůstaneme zase u té muziky.:-)) Jaké jsou vaše oblíbené bandy? Co rádi posloucháte doma, na chatě či třeba v autě cestou do práce nebo kamkoli jinam?

SKLENÍK: Doma už moc CD neposlouchám, i přesto, že jsem sběratel originálních CD. Není moc času, radši si zajdu na koncert. Oblíbený kapely: Depeche Mode, The Sex Pistols, The Cure, The Ramones, U.K.Subs, Guns N Roses, z českých např. Vanessa, Plexis, Krucipusk, Sunshine, Lety Mimo, Wanastowi Vjecy, Michaels Uncle, PS, Helmutova stříkačka, Priessnitz, Xavier Baumaxa a další. Nedá se to takhle přesně definovat, jelikož spoustu CD mám kamarádů z kapel, takže je vlastně poslouchám, nehodnotím a zároveň se těším, že vydávají něco nového.

ZDENĚK: Poslechnu si každou dobrou muziku, od Pink Floyd, Exploited, Cock Sparrer, Ramones…Eva a Vašek :-))) …prostě všechno dobrý.

Karlos: A když už jsme u toho cestování (ono už to tu tak trochu zaznělo), povězte čtenářům, kdo u vás nese úděl kapelního řidiče? Ono to samozřejmě má i své výhody. Sám to znám velmi dobře. Člověka druhý den nebolí hlava, není mu špatně a co je hlavní, zbytečně nevyvádí a všechno si pamatuje.:-)))

SKLENÍK: Kapelní řidič č.1. Zdeněk, kapelní řidič č.2. Jerry

ZDENĚK: Občas trpím, čtyři hodiny ráno, všichni chrápou, mně se zavíraj kukadla a už spím taky….Jezdil jsem 15 let s náklaďákem, tak jsem na ty noční cesty docela zvyklej, ale i tak to občas nezvládám.

Karlos: A na úplný závěr: Co byste vzkázali vašim příznivcům a vůbec celé punkové scéně?

SKLENÍK: Že se život neskládá jenom z postojů, muziky, názorů, řešení, debat,…., ale taky z toho, bejt vnitřně spokojenej, v zimě vyrazit na hory, v létě k vodě a třeba si dát piknik na louce. Pokud má někdo radost ze života a nadhled, nepitvá se v tom, jestli na fesťáku hraje tahle a tahle kapela, jestli je tamta deska horší nebo né,…Hlavně, ať jsme zdraví, spokojený a méně závistivý. To, že si vyrazíte do klubu na kapelu, pobavíte se a ráno vstanete s bolavou hlavou a pocitem, že to byl super večírek je jen vaše volba a tak by to mělo být v životě ve všem. Pokud by to tak bylo, nemám v budoucnu o naší punkovou scénu žádné obavy.

ZDENĚK: K tomu, co napsal Skleník, není co dodat, snad ještě: Dík všem příznivcům SPS, jsem rád, že dělám muziku PRO VÁS!

Karlos: Díky za rozhovor a přeji mnoho úspěchů nejen s novým albem.:-)))