Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Po zavátých stopách punku.

Ačkoliv H.N.F. existovali pouze necelé čtyři roky, zanechali v historii tuzemského punku natolik výraznou stopu, že není příhodnějšího označení než kult. Výběr z jejich tvorby vydal Monitor na LP Válečný území už dva roky po revoluci, tohle 3CD je ovšem jiný kalibr. Spojuje všechny oficiální demonahrávky jihlavského tria, i když stoprocentní komplet to také není ( kampak se poděla SKINHEADSKÁ NOC je vcelku nabíledni, ale chybí i další kusy). Archaičnost zvuku se v dané situaci stává výrazným plusem (občasné kolísání hlasitosti vyvažuje úleva, že se opravdu nemačká letitá zpuchřelá kazeta), hlavně že jsou krásně rozlišitelné party všech nástrojů a srozumitelný zpěv Petra Štěpána, řečeného v té době Biafra. H.N.F. byli v mnohém jiní než klasičtí českoslovenští punkeři, a i proto bývali osočováni z prachsprostého pozerství. Instrumentálně je převyšovali, lišili se propracovaností aranží i textovým sdělením.Neupřednostňovali prvoplánovou rebelii ani říkánky o chlastu a sexu, i když díky některým prostším úletům zcela čistý účet také nemají. Převážně se však neklišovitou formou věnovali válečným a společenským tématům a byl z toho cítit názor, umocněný Štěpánovým naléhavým projevem. Stejně jako H.N.F. vymykali scéně, vybočilo z jejich vlastní tvorby prostřední demo Obyčejní hrdinové (1987). Punkový atak šel stranou, tempo je výrazně pomalejší, nálada temnější a depresivnější. O rok starší Válka s hity jako FIAKR SMRTI, BARIKÁDY NOVÝ FRONTY, DO BOJE!, TANKY a především TO SVĚT SE POSRAL, přesto zůstala nepřekonána. I když trojdisk postrádá informačně i obrazově vyčerpávající booklet (omluvou budiž, že bratři Štěpánovi po založení XIII. století ke svému předchozímu působišti neradi vracejí), další z výrazných dluhů minulosti je splacen.

Danil Folprecht / REPORT

Tohle byl nejlepší český punk.

Hodila by se přelepka " pro pamětníky ". Jihlavští Hrdinové Nové Fronty byli v druhé půlce osmdesátých let bez debaty instrumentálně nejlepší českou punkovou kapelou. Ohrané kazety s jejich demy se šířili živelně, stejně jako popularita, která kvůli brzkému rozpadu ale nikdy nepřesáhla hranice žánru. Teprve teď - po více než dvaceti letech - vycházejí všechny slavné demáče (Válka, Obyčejní hrdinové, Dům na demolici) v remastrované podobě a hned jako troj CD. Pro milovníky dnešní podoby žánru to asi nebude událost, což je škoda. Syrový zvuk, minimalistické postupy a nihilistické protiválečné texty jsou totiž i po té době nesmírně působivé. I když se těžko odděluje sentiment ze starých zažitých nahrávek a realita, přesto tyhle věci prostě nepůsobí dojmem, že by byly mimo. A netýká se to jenom sloganů jako:To svět se posral. Pokud ten sentiment máte, obejdete se bez recenzí, zkuste si ho vybudovat nebo sorry, že otravuju.

Honza Vedral / FILTER

Na barikádách z popelnic.

Vydání tohoto 3CD bude zřejmě kdekdo kvitovat s povděkem. Především proto, že jihlavská kapela patřila mezi špičku tuzemského punku (dle mnohých dokonce představovala to nejlepší, co tu kdy bylo). Dále je pak vydání kultovních demosnímků důležité z hlediska hudebně - historického. Ale na jednu funkci alb se poněkud zapomíná - funkci, ehm, výchovnou. Zní to divně, ale je to tak! Dnes kdy punk splynul s masovou kulturou (gelové pseudočíro nosí kdekterý žvatlavý trouba z ranních vysílání) a hudebním průmyslem (mnohý puberťák má za punk Green Day), jsou HNF ukázka pravého krystalického punku. Hráli za totality, kdy být punkerem znamenalo žít bez perspektivy na okraji společnosti (LOUTKA). Hráli v době, kdy rodiče ještě nepřekonali kocovinu z roku 1968 (TANKY), kdy komunisté stresovali lidi strašákem jaderné války (BOMBARDÉRY). A hráli také v době, kdy vládnoucí garnitura ničila zdraví lidí (CHEMICKÁ TOVÁRNA), kteří před tím vším utíkali do komunit - trampské, chatařské i punkové (PUNK A POGO). Proto jejich punk působí tak depresivně, je stále ve střehu. HNF chápou svět coby globální bojiště. Jako by viděli do budoucnosti...........

Jan Šída / ROCK AND POP

ROCKFEST, Praha 1987