Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Kdysi jsem napsal nějakou knížku o osmdesátých a devadesátých letech v Evropě. Válka v Jugoslávii, anarchie v paříži, delír total na moravsko-slovenském pomezí. Obálka se mi nelíbí, ale není to moje chyba. Nakladatel mě postavil před hotovou věc:

......"Četníci, četníci!" ozval se vyděšený dětský hlas a zatímco se poděšení vesničané zmateně shromáždili kolem mešity, skupina ozbrojených mužů se vynořila z lesa a obklíčila vesnici. Dorozumívali se krátkými povely a úsečnými gesty rukou, a zatímco panika vesničanů se začínala zvyšovat, uzavírali neprodyšně obklíčení. Jakási neviditelná rybářská síť se začala pevně stahovat nad osudem obyvatelstva. Z mešity vystoupil kněz a snažil se klidným hlasem uchlácholit své bratry a sestry ve víře. Tiše se modlil. Byl to zvláštní okamžik. Všude kolem běsnila válka, a najednou místo, které dýchalo klidem a mírem. Úplně jiný svět. Snad díky odloučenosti vesnice doposud ponechávané svému osudu hluboko v horách. Obě strany se chvíli mlčky pozorovaly a čekaly na nějaký pokyn k činu. Pak vůdce četníků přerušil vyčkávavé mlčení.  "Všichni muži starší patnácti let se okamžitě shromáždí na náměstí před kostelem. Kdo neuposlechne, bude okamžitě potrestán  - - - - - - - - -  jasné?!"  Pak se otočil ke svým a prohodil: " Goran, Rado a Čeki, oddělte muže do jednoho rohu náměstí, ženy a děti do druhého.  - - - - A rychle, nemáme času nazbyt."

Nekontrolované zděšení se zmocnilo všech obyvatel vesnice, a zatímco skupina četníků začala prohledávat prázdné domy, Goran, Čeki a Rado začali rozdělovat vesničany. Velitel a zbytek četníků pozorovali vývoj situace připraveni zakročit při jakémkoliv nepokoji. Kněz se pomalým krokem vydal k veliteli a Čeki se přiblížil k Naserovi a jeho snoubence. Vše zatím probíhalo v klidu a vesničané se pokorně podrobili rozkazu. Nikdo nechtěl vyprovokovat četníky, jejichž přesila byla očividná a o jejichž zvěrstvech se všeobecně vědělo. Čeki pokynul Naserovi, který pevně svíral svou snoubenku a nemínil se od ní odloučit. Čeki nerozhodně vyčkával a nevěděl, co počít. Celé si to představoval trochu jinak. Byla to jeho první akce v terénu, na kterou ho vzal jeho strýc, velitel útvaru. Čeki přijel před několika týdny a měl v úmyslu pomoci srbské straně. Srbsky uměl celkem obstojně, neboť zde takřka každoročně trávil prázdniny se svou matkou. Předpokládal však, že se zúčastní přímého boje. Byla v tom jakási romantika bývalých křižáckých výprav a něco ho na tom lákalo. Na tohle však připravený nebyl. Bezbranní civilové, starci, ženy, děti a několik nešťastníků, kteří si žili svým poklidným životem a viditelně nikomu neškodili.

"Že se nestydíte!" - - - -  začala odhodlaně Fatima, která se přimkla k Naserovi a vytušila Čekiho rozpaky.  "Obtěžovat lidi, kteří nikomu nic neudělali,  - - - - pokračovala dál a nebyla k zastavení. Další hysterické hlasy se začaly přidávat a nedešifrovatelná zmatená směsice zoufalého brebentění zaplavila vmžiku náměstí. Situace se jim začala vymykat z rukou a Čeki si položil otázku, co tu vlastně dělá. Bylo to opravdu trapné. Velitel se beze slova otočil a rychlým krokem vykročil směrem ke svému synovci. Kněz ho znepokojeně následoval a něco se mu snažil vysvětlit. Nevěnoval mu pozornost, - - - - naprosto ignoroval jeho přítomnost.  - - - - - - - Přistoupil k nim,  - - - - - odjistil revolver a bez jakéhokoliv varování ho strčil děvčeti do úst a zmáčkl kohoutek.

BOOOOOUUUUUUUUMMM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! HLAVA EXPLODOVALA!!!HLAVA EXPLODOVALA!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!HLAVA EXPLODOVALA!!!!!!!

Čeki nevěřil svým očím. Zatímco její bezvládné tělo zůstalo splihle viset v náruči Nasera, všichni zešíleli a vypuklo peklo. - - - - - - - - - - - - -  Sténání umírajících, pach střelného prachu, rachot výstřelů, všeobecný chaos, něco se v něm zlomilo, nějaká nepojmenovaná horkost se ho zmocnila a projela mu mozkem. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Bylo to fascinující, otočil se a s do nebe stoupajícím nelidským řevem zmáčkl spoušť samopalu, stal se mocností zkázy, stal se andělem apokalypsy, stal se smrtícím božím dechem a začal rozsévat bolest a zmar. První ohnivý sloup se zvedl k oblakům a brzy byl následován dalším a dalším. Smrad benzínu, chuchvalce kouře, plameny a do toho zděšené bučení krav a bekot ovcí, které, pokud měly štěstí, vyběhly z hořících chlévů a chaoticky pobíhaly všemi směry, stejně jako nešťastní obyvatelé vesnice, kteří se marně snažili zachránit holé životy. Bezbranná a lehce dosažitelná kořist pro rozběsněné četníky vzrušené na maximum neustávající střelbou, nelidským sténáním umírajících a pachem lidské krve, vznášejícím se mezi domy.

Čeki se prodral oblaky kouře a vběhl do prázdného dvora. Dům už byl v jednom ohni a plameny začaly olizovat hospodářská stavení s chlévem, z něhož se ozývalo zděšené bečení ovcí a dusot do všech směrů pádících a do sebe narážejících zvířecích těl. Čeki přistoupil ke dřevěným dveřím, zvedl závoru a otevřel je. Takřka neměl čas uskočit bokem a vyhnout se zdivočelému stádu, které se šílenou rychlostí vyřítilo z chléva.

A pak ji uviděl.

Tiskla se do kouta u hromady slámy, zpocená strachy a stoupající horkostí blížícího se požáru. Čeki se na ni chvíli díval a pak překročil práh chléva a zaznamenal ostrý pach ovcí. Přistoupil až těsně k ní, samopal připravený k střelbě. Projela jím nová vlna horkosti a začal cítit silné pohlavní vzrušení. Mladá žena sklopila pohled a všechno jí okamžitě došlo. Cynicky se usmála. Bylo to horší, než kdyby ho udeřila do obličeje, než kdyby podnikla cokoliv jiného. Z jejích očí čišelo bezmezné pohrdání a hluboce zakořeněná hrdost bytosti, která už nemá co ztratit. Prudký šarlatový výbuch vzteku zaplavil Čekino mysl. Přesně v tom okamžiku se naprosto přestal ovládat. Zmocnila se ho síla, o jejíž existenci neměl doposud tušení.

Prudce odhodil samopal a začal tlouct pěstí do toho zpupného ksichtu. Jakmile se zhroutila k zemi, vrhnul se na ni jako smyslů zbavený a několika prudkými pohyby z ní strhal šaty, rozepnul si rozporek, brutálně jí rozrazil stehna a vnikl silou dovnitř. Pevně jí stiskl ramena, začal celou vahou těla drtit její pánev. Připadal si jako obří pneumatické kladivo, jako celé ztělesněné mužství, které se zpřítomnilo jeho osobou v této chvíli. S blížícím se vyvrcholením otevřel oči, a zatímco čůrky potu mu stékaly po těle a dopadaly na znásilněnou ženu, jejich pohledy se znovu setkaly. Měla zaťaté zuby a oči jí dštily pohrdáním. Bezděčně vylovil lovecký tesák z pochvy za opaskem a začal zběsile bodat do toho bílého kusu masa, začal smazávat ze světa ten pohled plný pýchy. Krev začala stříkat a Čeki bodal a pokračoval stále rychleji ve zběsilém rytmu.

Pak přišlo vyvrcholení.

Ve stejném okamžiku, kdy poslední zbytky života opustily zohavené tělo. Bylo to intenzivní a tak silné, že to nedokázal přirovnat k ničemu jinému. Dřevěná stěna chléva se s rachotem zhroutila a oheň vtrhl prudce dovnitř. Sláma se vzňala a kousek od Čekiho spadl na zem kus hořícího trámu. To ho vrátilo do skutečnosti. Pomalu vstal a zvedl samopal. Ve dveřích chléva se zničehonic objevil Goran. Mlčky ho pozoroval a šťáral se ukazováčkem v pravém uchu. Čeki kopl vztekle do té beztvaré krvavé šlichty a vypotácel se z chléva. Na tváři mu pohrával šílený úsměv. Goran se zaklonil, zdvihl samopal a zmáčkl spoušť. Když vyprázdnil zásobník, takřka šťastně se podíval na špinavého a potem zalitého zkrvaveného Čekiho, který vyčkával, co se bude dít. Pak zařval zvučným hlasem:

"ROKENROOOOOOOL!!!!!!!!!!!"

Dům se začal hroutit a oba přátelé se smíchem opustili dvůr.