Fanánek - Zpověd' punkového krále

Fanánek - Zpověd' punkového krále

 

Lou Fanánek Hagen toužil ještě jako František Moravec hrát na bicí. Nakonec se stal lídrem, zpěvákem a textařem kultuvní kapely Tři sestry. ,,Nám se líbil punk. Ten nám navíc pomohl překonat ostych z toho, že neumíme hrát," vzpomíná na začátky kapely, která právě slaví 24 let existence.

 

Před týdnem se rozjelo vaše turné Tři sestry Gambrinus Tour 2009. Zase máte přímo na podiu postavený výčep?

 

Samozhřejmě, to děláme už čtyři, nebo pět let.Tahle tradice vznikla daleko dřív, někdy po revoluci jsme od Branického pivovaru dostávali sudy na podporu jejich piva. Vozili jsme je improvizovaně sebou v autobuse i s pumpičkou. Měli jsme je na podiu, točili sobě a lidem dávali přebytky. A tahle krásné tradice se obnovila ted' na Gambrinus Tour. Před pěti lety někdo sestavil skládací výčep, který se postavil na podium. U něj je náš kamarád, točič piva inženýr Vydra, který mimochodem už tenkrát točil ten Braník. Nalévá nám panáky, míchá střiky.

 

Kde je nejlepší místo pro skládací výčep na podiu ?

 

Hned vedle bubnů.

 

Nemá to vliv na vaše hraní? Nemůžete se během koncertu opít?

 

To my právě většinou krásně stihnem.Všichni máme našlápnuto, ale někteří z nás jsou velmi rychlí. Začínáme hrát střízliví, někteří ještě kolikrát přijedou na motorce, nebo autem. Po první půlce je vidět veselí - a konec, to už je opravdu rokenrol. Navíc se přidá únava. To jsou vážky, které provázejí každé turné. Každé hraní je strach z toho, jak udržet d'ábla na uzdě. Je potřeba to dávkovat, člověk zná spoustu fíglů, ale čas od času d'ábel stejně zvítězí. Protože to je materie tak nebezpečná, že je k ní potřeba přistupovat s respektem.

 

Co tedy dělat, aby se turné nezvrhlo v divoký mejdan?

 

Nejdůležitější je správné načasování. Když je více koncertů za sebou, rozhodně nemůžeme druhý den pít, i když by se chtělo. Představte si to - celá parta je na snídani, to znamená kolem jedenácté dopoledne. Objednají se první piva. Ještě je veselo, zbytkáč z minulého dne dojíždí. A to je chvíle, kdy je nejlepš dát si nějaké nealko, výborný je Radegast Birell. To má člověk pocit, že je pořád na večírku. A zatím, co se ostatní opíjejí, vy střízlivíte.

 

Někdy se ale začít musí.

 

Ano. Takhle je to potřeba vydržet do hodiny před koncertem. Já jsem si, když hrála předkapela druhou písničku, otevíral víno. Tak to jde tři čtyři dny za sebou, samozhřejmě se stupňuje únava, ale koncert vždycky výjde dobře. Nejhorší je, když dochází energie. Spí se třeba dvě hodiny, zase se pije, takže tělo pracuje na stodvacet procent. Navíc hrajeme až do čtvrt na jedenáct. Kdybychom začínali v šest, bylo by to lepší. Protože my v době, kdy by člověk při takové normální dvoudenní kalbě šel spát, začínáme hrát. Pak pomáhají ranní kalcia, to je dobré i na hlasivky. Drží se pak ode mě dál taková ty blbé rýmičky. Pak zinek, ostropestřec mariánský... Jsou věci, které je potřeba zahrnout do jídelníčku - a i zvířecí játra pomáhají těm lidským, protože obsahují vitamím A. I když mají jinak spoustu škodlivin, v tomhle ohledu to funguje. No a takhle válčíme celé turné. Když začíná, jsme plní síly. Některé víkendy máme volné, ale turné trvá třeba tři měsíce, v srpnu jsou tři trojáky za sebou, takže v závěru už opravdu meleme z posledního. To už se člověk na koncert ani netěší.

 

Takové to klasické kočovné turné,kdy se jede v kuse,se už nedělá?

 

Ono to moc nejde. U kapel, na které příjdou lidi i ve všední den, se dají udělat koncerty obden. To ale mluvíme o Lucii nebo o Kabátech. Jsou velká města, kde to můžeme udělat i my, ale těch je tak pět. Ale v ostatních městech je potřeba držet pátek a sobotu, jinak lidi nepříjdou. Během tohoto turné máme třeba 24 koncertů, ve velkých městech občas přidáme středu. Jde i o výdrž. Kdyby byl koncert každý den, tak to neuzpívám, protože řvu a nejsem žádný pěvec.

Alespoň nemáte ponorku.

 

Tak tu nemám vůbec, z toho důvodu bychom mohli hrát pořád.

 

Méte svůj oblíbený festival?

 

Letos mimořádně nebudeme na Rock For People, kde býváme každoročně.

 

Proč?

 

Chtěl jsem jet pryč, na Island. A ze všech v kapele najednou vypadlo, že by taky po dlouhé době chtěli mít na začátku prázdnim tři týdny volno.To jsme neměli deset let.

 

Cestujete hodně?

 

Ani ne. Na Island jsme chtěli jet terénními auty, byli jsme takhle už v Rumunsku. Nejsem žádný offroadový extremista, mně se prostě líbí, když může auto jezdit po nezpevněných rumunských silnicích.Taky jde o partu. Večer se porazí pár soušek, udělá oheň a vytáhnou zásoby. Jsme tam v divočině úplně sami, maximálně s medvědy. A s divokými psy, ale ti jsou spíše hrozbou pro pěší než pro nás. Z těchto důvodů se Rumunsko moc líbí.

 

Jak jste se dostal k muzice, kterou se Třemi sestrami děláte?

 

Vědšina našich spolužáků měla různé sportovní koníčky. Někdo jezdil s kumpány po sudech, takový tramping, jiní měli kapely.Třeba countryové, ale hlavně se scházeli pod záminkou toho svého koníčka. Nám se líbil punk. Ten nám navíc všem pomohl překonat ostych z toho, že neumíme hrát. Punkové kapely nám ukázaly, že to jde i jednoduše. Před nimi byly totiž v bigbítu takové ty art rockové kapely. Všichni uměli hrát jako Michal Pavlíček a dávali dvacetiminutové písně. Věděli jsme, že takhle nebude nikdy nikdo z nás hrát - a to se nám taky nelíbilo. Pro tisíce chlapíků, jako jsme byli my, po celém světě, to byla velká vzpruha, když se objevil punk.

 

Z jakého důvodu?

 

Punk osvobodil a rozšířil hraní na nástroje. Do té doby to bylo pro pár výlučných lidí - a najednou se tady objevili pitomci, kteří se naučili v garáži hrát na kytaru, jak to přibližně odposlechli, pak třeba po roce zjistili, že ty akordy jsou jinak. Byla tam energie, chlastalo se u toho, řádilo, holky tam byly stejně krásné jako u toho velkého bigbítu. Naše motivace byly přesně takové. Pak se to vše nějak dobře obrátilo, přišla revoluce, zrovna, když jsme končili vysoké školy. Vydali jsme desku, ta se prodala, nějak jsme ještě zkoušeli chodit do práce a pak už se to chytlo samo. To na tom bylo úplně nejlepší. Nikdo nás nikam netlačil.

 

Dnes to tak u nově vznikajících kapel nefunguje?

 

Od té doby to funguje tak, že vás musí někdo objevit. Shánějí se manažeři a jednomu z tisíce to výjde, většina jich je smutných. My jsme vůbec netlačili na pilu, počítali jsme s tím, že budeme hrát dál, ale uživí nás naše profese. Nikdo nepočítal s tím, že by jsme si vydělávali tím hraním. Tehdy jsme všem říkali. Desku vydáme, pár koncertů můžeme udělat. Ale né moc, protože musíme chodit do práce.

 

Stihnete sledovat,co se děje v hudebním světě?Jakou posloucháte hudbu?

 

Já toho mám tolik, že už to nejde. Spíš jsem zvědavý na desky kamarádů. Sleduji Wohnouty, ti se mi líbí. Kabáty mám rád, protože to jsou naši soupotníci, začali vlastně vydávat s námi. Né, že bychom se bratřili a jezdili spolu na sudy, ani spolu nehrajeme. Jako předkapela jsme moc velcí. Takhle jsme se rozešli s Wohnouty - už začali být na předkapelu moc slavní, takže jsme je nemohli brát sebou. Dneska, když jedeme ne festival, tak hrajou Wohnouti jeden den a my druhý. Záviše mám rád, to je zase z úplně jiného soudku. Franta Sahula byl výborný, bez ohledu na to, že jsme se znali a hráli spolu. Ale že bych mapoval současný punk, tak to né, to mě nebaví.

 

Jak vznikl název Tři sestry?

 

To neví nikdo. Tehdy,v roce 1986 jsme psali v hospodě debilní názvy na kus papíru, který pak sebral Inženýr Magor. Druhý den ráno se z něj vybralo to nejlepší. Takže autorství není ničí. Prosadil se název Tři sestry, protože byl neutrální. Ostatní byly bud' odvážný, že to bylo na zakázání rovnou, anebo blbý.

 

Potom jste vymysleli logo. A to na zakázáné bylo, né?

 

Vůbec né, to nikomu nevadilo. Tenkrát před revolucí vadilo skoro všechno, ale tohle kupodivu né. Politicky to bylo nesporné.

 

Hrajete spolu bez jednoho roku čtvrt století. Poslouchají vás staří i mladí. Čím to?

 

Máme totiž úplně všichni jedno společné: trávení volného času za asistence přítele alkoholu. A nepodbízíme se.

 

Kolik pravověrných punkerů vystuduje stavební fakultu jako vy?

 

Já jsem to nijak neřešil.Doma mi řekli,že půjdu na práva. Takže jsem dál hrál na bubny, plnil ročníky gymnázia a čekal, až na ty práva půjdu. Jenže oni mi řekli, že nepůjdu. Že mě nevezmou. Rodiče stáli před obrovským dilematem, co se mnou. Já o práva rozhodně nestál, nechtěl jsem to zkoušet za rok.Chtěl jsem jít tam, kam mě vezmou. Udělal jsem si průzkum. Strojárna - to je hrůza, tam se kreslí převodovky. Na chemickou bych se taky dostal, ale to se mi nechtělo, protože chemii jsem na střední škole moc rád neměl. Pak mi říkal spolužák, že jde na stavárnu, tak jsem šel taky. Hlavně šlo o strašáka vojny, což u mě pak pominulo, když mi vlak přejel nohu. Ale stejně to byl obrovský argument, abych nemusel chodit do práce.

 

Kolik vám bylo,když se to stalo?

 

Dvacet, byl jsem v prváku. To byl rok 1986. Kdybych nebyl na vysoké škole, musel bych mít v občance razítko a něco vykonávat.Což mi tenkrát přišlo nemyslitelné, neměl bych čas na muziku. Škola byla jediná legální, čistá forma nepracování. Což dneska není. A to nechápu. Dnešní mladí tyhle dva strašáky, vojnu a povinnou práci nemají.Takže kdo jde na vysokou, ten jí asi opravdu chce mít vystudovanou.

 

Navíc během školy pracují,aby získali praxi. Místo toho, aby si užívali studenského života na koleji a v hospodách, jako jsme to dělali my...

 

Oni totiž musí. Hodně se jim rozevřely nůžky, protože student a pracující, to už je dneska sakra rozdíl. Já dostával 450 korun prospěchového stipendia, otec mi dával přídavky 600 korun, dalších 600 byl invalidní důchod. Žena měla mateřskou, takže jsme to dali dohromady,z čehož mi zbylo kapesné 1200 korun. A normální středoškolské profese braly patnáct set. Takže ti, co chodili do práce, měli skoro stejně jako já - student. A po ničem jsme nebažili. Jediné auto měl kamarád, škodovku stovku po rodičích. Tou jsme jezdili na výpravy, jinak bylo běžné jezdit autobusem. A dneska? Těch věcí, co se dá koupit...Tenkrát stačilo nějaké to přehrávátko, všichni jsme měli kotoučáky, protože byly nejlevnější. Oblečení bylo hrozný obecně. Punková undergroundová móda byla skvělá, protože se nosila veteš ze šatníku a člověk v tom vypadal jinak, než třeba v klasických studentských džínách morenda.

 

Chcete tím říct,že ta doba byla lepší než dnes?

 

To né, ale nebyl takový tlak na vydělávání peněz. Nebyla tak rozjetá spotřeba. Dnes je to ale zase vyvážené něčím jiným.

 

Pamatujete si na svůj první napsaný text?

 

To vůbec né. Bylo to někdy, když začínaly Tři sestry. Tenkrát neměl kdo texty psát. Některé udělal Inženýr Magor, to byly jedny z těch prvních, ty zapomenuté. Ale třeba Kovárnu máme s Inženýrem napůl. On vymyslel základ a já tam přidal nějaký slova. Něco jsme psali tak, že jsem napsal řádek a on druhý... Začalo to být ucelenější, když už to bylo vyloženě moje. Nějaký příběh od a do zet. Většinou se nejdřív snažím udělat refrén. A když je v něm nějaké téma schované, tak se k tomu sloky dodělají.

 

Někde v tisku jste se vyjadřoval v tom slova smyslu,že kopírování podporuje muziku...

 

Samozhřejmě to nemůžu úplně doporučovat, OSA (Ochranný svaz autorský) si nás jednou pozval na kobereček kvůli tomu, že jsme dali na webové stránky návod na obejití ochrany cédéček. Říkali jsme jim, že je ta ochrana nedokonalá. Upřímně řečeno, když album vydáváme, tak přece nechceme, aby se úplně pálilo, to nás stoj peníze. Ale vadí nám, že si ho pak koupí lidi, kterým to pak na některých přístrojích nehraje. A to už je ztráta důvěry. Viděl jsem na muzikálu pána, který se snažil vrátit cédéčko Kleopatry. Říkal, že si ho tady v divadle koupil po představení, ale doma mu ho přehrávač nepřečetl. Pořád je spousta lidí, kteří si originály kupují. A pálení se stejně zabránit nedá.

 

Jsou i další argumenty, že jsou ceny cédéček mesmyslně vysoké kvůli tomu,že na nich mají obrovské marže vydavatelské firmy...

 

Ty ceny byly nehorázné před šesti, sedmi lety.Třeba cd Lucie tenkrát vyšlo na 469 korun. To bylo úplně zvrácené. Pak začala hrozná krize a dnes stojí deska okolo tří set. Což mi příjde akorád, tolik stojí lístek na koncert. Cédéčko v ceně vstupenky - tak to bývá i venku.

 

Kolik desek prodáváte?

 

Už jsme se zase dostali nad 15 tisíc. Zlatá deska je za deset.Takže asi máme i platinovou, za patnáct tisíc. Je to legrační. U Petra Jandy visí zlatá deska ješte ze Supraphonu za 250 tisíc prodaných nosičů. Jenže to byla samozhřejmě úplně jiná situace. Tenkrát byla nenahraná kazeta dražší než originál deska.To je taky úplně padlé na hlavu. Ale zase se nekopírovalo.Když byla deska dostupná, nikoho nenapadlo nahrát si jí na kazetu.

 

Prý jste hrál i na saxofon...

 

Ano, ale protože byl v garáži. Naučil jsem se tři klapky, které výrazně mění tón, a na ty jsem hrál takový různý postupy...co se dají sestavit ze tří tonů. Pak jsem na něj upadl, když jsem táhl Hodkovičkama z mejdanu od druhého bubeníka k Inženýru Magorovi. Protože jsem šel za nějakou dívkou, tak jsem si smutně troubil ty tři tóny, zakopl jsem, upadl a ulomil náustek. Ale úplně. To jsem pak ještě musel zaplatit, protože byl od rodičů kytaristy. Oni pak asi ještě pět let chodili a ptali se, kdy jim ten saxofon zaplatíme.

 

Jak vycházíte s bulvárem?

 

Dobře. Pochopil jsem, že to je nejlepší cesta. Bulvár mi nijak neškodí. Jde o princip. Jednak jsme veřejeně činní, takže musíme počítat s tím, že nás někdo může sledovat. A ještě jsem si všim, že když se o někom ví, že kouří trávu, a on začne deklarovat, že nehulí, tak po něm půjdou. Mě se například nikdy nikdo nesnažil nachytat opilého.Protože to všichni vědí, a tím pádem je to nezajímá. Ale když si někdo hraje na abstinenta, a pak ho najdou, jak se válí v příkopu, tak je to jeho vlastní bezcharakternost. V bulváru jde o konkrétní lidi. Přece jenom už je znám, takže vím, kdo tam patří. Naštěstí nejsem taková celebrita, abych je musel odhánět.

Zmínil jste se o nešt'astné události z roku 1986, kdy vám vlak přejel nohu.  Mohli bychom si o tom povídat?

 

Dokonce jsem tenkrát ani nebyl opilý. Sice jsme šli ze svatby, ale už na ní jsme šli pěšky asi deset kilometrů, někam nad Vokovice. Příšli jsme tam ve dvě hodiny ráno a nikde nic. Zbyly jenom koláčky.Takže jsme je snědli a šli. Nějak jsme se rozptýlili v lese, já hledal zkratku - a taky jsem jí někde nad Veleslavínem našel. Ze stop se zjistilo, že jsem na ní uklouz tak blbě, že jsem se praštil a spadl z náspu. A zrovna jel vlak.

 

To se zjistilo ze stop? Vy si to nepamatujete?

 

Ne, nepamatuju si z toho vůbec nic, ani ty dvě hodiny před tím.To se mi v hlavě vymazalo. Přitom mě ten vlak pěkně vláčel, byl jsem potlučený, noha pryč, různé jizvy. Naštěstí mě zahlédl strojvedoucí z lokomotivy, která mě sejmula. Přitom jenom přejíždela z jednoho nádraží do druhého, asi tři kilometry.

 

Bylo vám dvacet - život před sebou, noha pryč... Jak se s tím člověk vyrovnává?

 

Bylo dobré, že jsem byl pod práškama. Doktoři ke mě chodili a měli radost, protože jsem měl potlučenou a rozbitou hlavu a oni nevěděli, jak je na tom mozek. Někdo v takových situacích ochrne, přestane slyšet, vidět, mluvit. Ztratí pamět'. To všechno se mi mohlo stát. A jak jsem se postupem času probíral, všichni okolo byli nadšení, že je hlava v pořádku. Pak jsem dostal zánět, čtyři dny jsem měl čtyřicítky horečky a nevěděl o sobě. Takže mi to takhle pomalu doskakovalo do té roviny, že to tak je. Že nemám kus nohy.

 

Zdroj: kozusnik@mf.cz

přepsal Medvěd


3.6.2009   Rubrika: Rozhovory   |   Komentářů: 14   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1
PUNK 1
 

Diskuse ke článku - Fanánek - Zpověd' punkového krále

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Zvolte stranu: 1-10 | 11-14
Medvěd
Medvěd - 28.6.2009 19:26

bradavice: No tak se zase vrat' zpátky na zem.Už jen když probereš starou sestavu Tří sester,tak tam jsou samí punkeři (Hadr,Nikotin,Sup I,Magor a i samotnej Fananas)... kolik ti bylo,když v tom roce "91 hrály Tři ségry v tom Bzenci ??????

Jinak Fanánek je jeden z nejlepších textařů tady u nás,ty moulo....

A celkově,kdyby si ty časy pamatoval,tak jako je pamatuju třeba já,tak by si takový výplod nikdy nebyl schopnej napsat. Prober se z té své diskotéky,ty troubo !!! :-)

 
bradavice
bradavice - 27.6.2009 23:04

V životě mu nezapomenu, jak na festivalu v Bzenci (mimochodem s kapelami jako Orlík,Krátký Proces,Braník,Valašská Liga,My-Lai ... + tři sestry) tak mu prostě nikdy nezapomenu když do televize na tom festu řiká že první deska Orlíku byla o ničem a bez názoru ale druhá deska Orlíku má názor a sou tam vyzdvižený cigání a všechny tuty sračky ... silně rasistický - nechápu jak na Tři Sestry můžou dneska pařit Pankáči :.. ačkoli si myslim že sem dost velkej punkáč smajlik - 1 nikdy bych na tři sestry nešel - NEPODPORUJU TOTIŽ RASISTY ANI NACISTY ... ani podobný kriply který dřív byli nacisti a rasisti a dneska jakože nejsou ... zasranej Fanánek smajlik - 8smajlik - 15smajlik - 24smajlik - 19

 
hajkros
hajkros - 4.6.2009 15:53

punkie: taky legálně nepracuju ale dneska sem si šel pro papír na prachy k doktorce a revizák se na mě prej ptal a už si na mě brousí zuby doufám že se nestaví páč buď mě doma nezastihne nebo zastihne ale celýho zasranýho od zedničení

 
Skunx
Skunx - 4.6.2009 14:50

fantomas: Jo lidi sou různý určitě jako hudebník a věci okolo toho je legenda a bude :-)......Jinak máš pravdu je to docela paradoxní

 
punkie
punkie - 4.6.2009 14:35

tohle fakt žeru : " Škola byla jediná legální, čistá forma nepracování."
smajlik - 10
vlastně to mám podobně :-D

 
fantomas
fantomas - 3.6.2009 22:25

Skunx: On si Franta o to prostě říkal ... már mejch známejch s ním má dodnes nějaký nedořešený výpujčky.. ale on byl takovej ... paradoxně zpíval v jedný ze svejch písní " Nejsem agent nula sedm, do hospody půjdu v sedm,Nenechám se zabít ...", určitě si vzpomínáš a já jen dodám, že do hospody šel fakt v sedm, ale zabili ho stejně ... stějně to byl taky správnej týpek to máš recht!

 
Skunx
Skunx - 3.6.2009 21:49

Jedna z mejch oblíbenejch kapel :-)....preferuju hlavně první dvě alba ty sou mi nejmilejší ale i ty ostatní sou v poho......Zajímavej člověk z mnoha pohledů (taky konečně vim jak se mu to stalo s tou nohou) ....Jo a co se týče tří sester a lidmi s nima spojených víše zmíněného Franty Sahuly je fakticky nehorázná škoda ale jak kdysi sami napsaly ...."Život je takovej a jinej nebude!!"

 
fantomas
fantomas - 3.6.2009 21:13

Medvěd: hezký .. no konečně vím jak mu tu nohu žvejkli ... Hagen je klasik i když tak trochu ztaťkovatěl a kdo z nás ne ... že smajlik - 1. Na ten pravopis se vy... . Poláci píšou taky zyrafa místo žirafa a nikomu to nevadí .. já to beru jako nástroj dorozumívací nikoliv buzerační - z diktátu klasicky za 4-5!
Měj se a dej vědět, kde se vyskytneš na nějakým koncíku ! Rád Tě pozvu na jedno krajane ! PUNK FOREVER !smajlik - 5

 
mrtvola ©
mrtvola © - 3.6.2009 18:26

Jinak Sestry mi hudebně moc nesedí, ale to je jedno, Fanánek je fakt frajer. Kdysi jsme s nimi za bolševika hráli na nějakém malém festu někde na severu Moravy a už v těch dobách byli na pódiu tuzí jak klády :-)))))

 
mrtvola ©
mrtvola © - 3.6.2009 18:23

Bazarov: je to i moje chyba, jsem to jen včera večer v rychlosti proletěl, opravil pár překlepů a pár věcí mi uniklo. Tak sorry :-)

 

Zvolte stranu: 1-10 | 11-14