HISTORIE 9/00 - 6/06

  Historie folklorního souboru Družba se datuje od roku 2000. Přechod do třetího tisíciletí osvítil čtveřici výrostků a v jejich hlavách začal klíčit nápad založit formaci pějící o nástrahách a záludnostech dnešního světa. Zanedlouho začali vznikat první texty a první melodie a z nich pak černě pesimistické písně, které však nikdy nikde nikdo neslyšel a bohužel už neuslyší, protože je kapela už dávno zapomněla. V tu dobu čtveřice hrála pod názvem Incident A, ve složení Balkán – kytara, Vlasta – bicí, Fešo – basa, Koza – zpěv. Přibližně z té doby jsou unikátní skladby, které je možné i v současnosti zaslechnout na koncertech těchto, nestydím se říci borců, tedy písně Kurva a Tanky – rok 2001. Na těchto písních je patrná syrovost a tvrdost té doby i jejich tvůrců. Kapela si užívá obrovské popularity, znakem toho je několik sprejem nastříkaných nápisů jména formace na fasádách panelových domů na kralupském sídlišti Kochmanka.

  Po zjištění, že jakýsi spolek Incident již existuje někde na jihu začíná nová epocha. Kluci si začnou říkat PNP (právo na pravdu). Je nacvičeno několik dalších písní, se kterými uskupení vyráží do světa… S obrovským úspěchem hoši obráží veřejné produkce, které jsou nezřídka kdy vzdáleny i několik kilometrů.

  První háček však nastává když Vlasta (dnes frontman z El-Paso) z né úplně jasných důvodu kapelu opouští. Začíná horečnaté shánění náhrady. V jednu chvíli, ze zoufalství, nabídne Koza – zpěvák, že bude jak zpívat tak i bubnovat. Přibližně po třech zkouškách však uznává, že je toho na něho moc a že své síly poněkud přecenil. Pokračuje hledání bicmena…sou vylepeny inzeráty na každém koši, či lampě veřejného osvětlení. Je vyzkoušeno několik kandidátů, ale žádný nesplňuje ani základní požadavky. Kluci upadaní v beznaděj. Až jednoho vlahého podvečera se před restauračním zařízením na Františku objevuje malý, rozklepaný moskvan Denis. Je zamlklý a vypadá to, že se i trochu bojí. Doporučení má od jakési metalové kapely z Moskvy. Ihned je zatažen do zkušebny a vyzkoušen. I přes trému je vidět, že v tom hochovi něco je. Stává se členem souboru. Kapela začíná zkoušet a objede i několik koncertů a festivalů a zatím naposled mění název na současný. Z malého ustrašeného Denise se pomalu, ale jistě stává nezadržitelná a neříditelná střela. Datuje se rok 2004. Jsou nacvičeny šlágry jako např. Strach žít, Sobec nebo Cesta nikam 2. V té době kapela nahrává svou první (a zatím taky poslední) nahrávku s názvem Poslední punker. Nahrávka obsahuje 8 písní a v tuto chvíli je beznadějně vyprodána. Asi největší ohlas sklízí vzpomínková píseň Poslední punker, která je silně poznamenána tragickým úmrtím jejich velkého kamaráda a největšího punkáče, který kdy brázdil chodníky Kralup.

  Na scéně se objevuje big beatový matador Gríša, který se stává pátým členem. Zaujímá post basy s tím, že Fešo a Balkán se zmocňují kytar. Urputně se zkouší, přesto v téhle sestavě se Družba na podiích nikdy neobjevuje. Přibližně po půl roce Gríša kapelu opouští s tím, že jeho věk již nedovoluje stačit zběsilému tempu, které kapela razí. V současné době bohužel už mezi náma není. Vzpomínáme…! Kapelu pak poznamenává další odchod zakládajícího člena kapely, Balkán zasadil semínko a to vyklíčilo… Na hraní najednou nezbývá čas. Balkán (dnes již zasloužený dvojnásobný tatík – zdravíme Lukáška a Jindřišku) je téměř okamžitě nahrazen basákem z Odolené Vody – Vašocem. Vašoc přínáší do hry uskupení nové prvky, zvuk je plnější a vyzrálejší. Vznikají další úchvatný vály jako třeba: Schizofrenie, To se mi snad zdá nebo Arbeit macht frei. V tomto složení hraje Družba dodnes. Zkouší, veřejně hraje, píše texty, hraje, zkouší, zkouší, pije, zkouší, hraje, tvoří…………………………………………….…………………snaží se!