Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Hned na začátku je slyšet hlas zpěváka a kytaristy jihlavských Hrdinů Nové Fronty, jež skromně ohlašuje: „ Obyčejní hrdinové“. Zvukový efekt připojený za toto tvrzení, přesně vyjadřuje pocit E!E vůči zmíněnému zpěvákovi, který si nechával říkat Biafra a který tvrdě vedl „Hrdiny“ cestou polokomerce k jakési režimní oblíbenosti, což mimo jiné potvrdil i rozhovor v tehdejší Mladé frontě. Zvukový efekt, který E!E po Biafrově úvodě použili (  stejný úvod je na druhé demokazetě HNF), slýchá denně každý z nás. Je to spláchnutí do hajzlu.

S kapelou jsem se blíž seznámil před několika lety na železničním hradle poblíž vesnice Heřmaničky u Votic. Vedle boudy  s telefonama a obsluhou výhybek, kde pracoval zpěvák Bořek, stál přízemní barák. A právě v tomhle teritoriu kapela občas o víkendech zkoušela. Abych řekl pravdu, E!E tenkrát zcela vyvrátili mou představu o hudební zkoušce rockové kapely. Ty zkoušky, které jsem do té doby zažil, si byly dost podobné. Muzikanti vždycky pilovali jednotlivé části skladby – brejky, přechody, závěr…a když si  po dvou hodinách udělali přestávku, tak vypili lahváč, vykouřili cigaretu, došli na záchod a jelo se dál. Na hradle to probíhalo zcela opačně. Pankáči se ke svým nástrojům uchylovali, aby si odpočinuli od pití čůča, od tričkované ( totální destrukce  nejen svrchního oblečení), od vyhazování lidí z okna (naštěstí jsem  dopadl na měkkou podložku z lidí vyhozených přede mnou), a lovu na antilopy, (dva pankáči, coby antilopy prchají před rychle jedoucí škodovkou, z jejíž střechy visí a občas i padají jejich kamarádi v roli lovců)… Večer jsme pro změnu zamířili do hospody na zábavu, kde jsme ovšem kvůli oblečení u pořadatelů nepochodili, a tak na nedalekém hřišti, při fotbálku v na prosté tmě, drtili těžký kanady nohy. V noci jsme ještě na baráku kecali a poslouchali muziku a ráno byla vyslána dvojice dobrovolníků do krámu pro limonády. Všechno se rozjelo nanovo, když místo očekávaného nealko přitáhli šest litrů jabčáku. Byl to vyčerpávající  víkend, ale perfektně jsem si odpočinul od intelektuálních keců po pražských hospodách a po delší době pocítil zase příbuznost něčího bezprostředního života. A hudba E!E vychází právě z něj a z prostředí, ve kterém se její členové pohybují a pohybovali. Jaké bylo?

Zcela jasným, prvotním impulsem pro jádro kapely, které se dalo dohromady na Příbramsku, bylo vystupování skupiny BonPari, dnes již novovlné legendy nejen z jmenovaného okresu. BonPari vznikli začátkem osmdesátých let a zpočátku u nich převažoval hlavně převzatý repertoár, hlavně, ale ne jedině, od skupiny Police. To bylo v době, kdy jejich vystoupení, resp. zábavy byly poloprázdné. S rostoucím počtem vlastních skladeb se začali zaplňovat i sály a BonPari se staly skupinou, na kterou se sjížděli lidé přinejmenším od Prahy po Strakonice. Lákali je nejen na jednoduché skladby se sloganovitými texty (Kšanda ta mi praskla/ do oka mi mlaskla), (Hasiči přijeli a neměli vodu/spáchali stavení velikou škodu), ale také výrazné pódiové show, jehož králem byl saxofonista Milan Chlebna a veliký pič piva FRANK. V publiku se začalo objevovat stále víc čirokýzů a s nimi i filmaři a fotografové od Bezpečnosti. Nicméně právě tyto zábavy stmelily pár čerstvě vylíhnutých příbramských pankáčů, třebaže tehdy vůbec netušili, že jednou spolu budou hrát.

K těm začátkům dodává zpěvák kapely Bořek:

Hele, stačí ti, že my jsme chodili skoro rok po Příbrami a neznali sme se? Myslím Kysela, Burgersteina a mě. Nosili jsme kabrhely, vocvokovaný saka a podobné krávoviny, ale naznali sme se.  Já sem tehdy vůbec nevěděl vo co jde. Neznal jsem Pistole, prostě jsem nevěděl…Chtěl sem bejt jenom jinej, úplně jinej, než ty vokolo.

A neměl jsi strach, že když budeš takhle vypadat, což tehdy vůbec nebylo běžný, že si třeba nezašukáš, že na tebe budou holky srát?

To už nevím, ale tenkrát to bylo právě naopak. Ty mladý frndy viděly něco nového, tak si natupírovaly vlasy, zmalovaly si držky a jely – Kyselo, Burgerstein, Řehoř…

Takže ty ses stal vlastně pankáčem, aby sis konečně zašukal…

Ale hovno!(smích)

Kyseláč mi říkal, třebaže nebyl moc sdílnej, že chtěl srát lidi….

No to je jasný. Vytočit je, pobouřit.. Vo mě si třeba mysleli, že jsem buzerant, když jsem nosil červený kalhoty a já nevím, co ještě.

Do punku se později, stejně jako do každého podobnýho hnutí, navalilo spousta pozérů a idiotů. Neměl si někdy chuť se na to vykašlat, aby si nebyl spojovaném se stádem, kde je plno magorů?

V životě ne! Já jsem to nedělal jenom kvůli někomu, já sem takovej  chtěl  bejt a takovej budu. I když, jak vidíš, tak nemám žádného kohouta, ale vono je to právě vo něčem jinym.

A v čem?

Třeba v tom jak žiješ.

Na otázky začátků hudebních mi pro změnu , byť velice sporadicky, odpovídal rytmický tandem Kyselo – Mottl (bicí –basa) a přizvukoval Kyseláčův synek,žmoulající v ruce svou nejoblíbenější hračku – miniaturní kostru z umělé hmoty.

No tak, začli jsme hrát asi před pěti rokama, Berger na tahací harmoniku a zpíval, Vilda a Bakča na kytary a já nabicí. Von nás vlastně na všechno  naučil hrát Bakča, protože my jsme to neuměli.

Od začátku jste byli E!E?

Jo, od začátku. Já jsem chtěl už před tím založit kapelu se Žejdlíkem  a von chtěl, aby se jmenovala E!E.

Ale pak s váma nehrál…

Ne, to ne. No a na Zetoru, kde zkoušíme, přidali k E!E takovej kulatní pojem  „hudební kroužek“. Takže pro ně jsme „ Hudební kroužek E!E. No a to E!E, to je citoslovce malejch dětí, že jo, voni dělaj „ee“ a dospělí je učej, že je to něco vošklivýho.

A první vystoupení?

To bylo někde za Pískem, kde vlastně byli samí antimuzikanti, ale první větší, to bylo v Příbrami v sále u Podařilů, asi po půl roce hraní. Byl to úspěch? Ptá se Kyseláč spolusedících v hospodě a aniž by počkal na jejich zhodnocení, dodává:

Byl to úspěch. Lidi byli šokovaný a pak za náma furt chodili, jak to že nejsme zavřený a tak…

V tý době jste zkoušeli pravidelně?

Jo, pravidelně, dvakrát tejdně, to byla paráda. Jenže pak vodešel Vilda s Bergerem na vojnu. Naštěstí jsme se v tý době znali už s Bořkem, kterej vzal basu a potom jí předal Mottlíkovi, kterej se jako mistr na Zetoru nudil a chodil nás poslouchat. A Bořek pak už jen zpíval.

Následuje plejáda různých rozpadů, změn v obsazení,  vzniku intermezzové kapely „Hilfe Schule“ a tak dál. Jádro kapely však zůstává stejné: Bakča – kytara, zpěv, Bořek – zpěv, Mottl – basa, Kyselo – bicí. V současnosti vzal druhou kytaru po Havlíkovi Stavař z rozpadnuté kapely „Franta Mast ".Tvář kapely se s personálními změnami moc nemění – melodický punk stylu 77 s dobře propracovanými a zvládnutými vícehlasy a se srozumitelnými texty, které reagují na spousty vnějších a vnitřních problémů, nepitvají nepostihnutelné, a třebaže občas sklouznou do banality, jsou rozhodně příjemnější a lidštější, než pseudofilozofování jejich mnohých, zachmuřeně rozervaných rockových kolegů. Na textech pracuje asi nejvíc Kyselo a hudba vzniká převážně na jejich základě. N které skladby jsou punkové jenom textem, jako třeba „Číro“ zpívané na melodii „ Chodím po Broadwayi hladov sem a tam“… E!E mimo jiné zpívají – „Práci nedostanu dlouhý číro mám..“ Jiné, jako třeba radikálně zrychlená lidovka „ Vysoký jalovec“ pouze navozují atmosféru k pogování. A to je dost důležité, protože E!E je kapela, jejíž hlavní význam spočívá v živém vystupování na zábavách a v klubech, při kterém dokáží rozvášnit štoly dosud sedících a nudících se pankáčů a nejen je. Ale jedna věc je tudíž většinou nemine. Chlast.

Kyseláči, co jsem vás viděl hrát, byli jste většinou fest vožralí. To je pravidlo?

Nó, je. Von nikdo neví, jak to přijde ale najednou jsme v tom.

A proč? (ptám se dost blbě)

A proč ne? (tvrdě mi vrací pokus o útok) Tebe sem taky na našem koncertě neviděl střízlivého!

Od stolu se ozval hlas bývalého poslance FS: Hele, Kyseláči, povyprávěj o tom , jak si  v Rakovníku usnul za bicíma!

O měsíc později jsem stejnou otázku zkusil Bořka:

Vy hrajete většinou vožralí, čím to je?

No jak víš, my jsme především zábavová kapela nebo hrajeme po klubech a tam to patří k atmosféře…

A hráli jste někdy střízliví, myslím komplet.

Všichni, tak to teda nevím. Nehráli.

Obracím list:

Nevím , jestli jsi viděl někdy ze záznamu  živák Sex Pistols, ale mě tvůj projev dost připomíná Rottena. Ale je to taky tim tvým sakem a ůčesem.

To už mi říkalo víc lidí. Já si myslím, že mě jeho vystupování přímo neovlivnilo, ale je možný, že to dělám nevědomky. Já si totiž pamatuju svoje vystupování v průběhu tak tří skladeb a zbytek můžu tak akorát prohlídnout z videa, když nás zrovna někdo snímá.

Ale lidi v sále to rozpumpuje…

To jo, teď jsme třeba v NOVOSEDLECH u PÍSKU. Přijeli  jsme tam, po sále se povalovali znuděný pankáči, popíjeli pivo, no prostě děsná atmosféra. Kyseláč byl úplně hotovej, chtěl to zabalit a vodjet. No a k tomu všemu za náma přišli pořadatelé, abychom vystoupili jako první a rozjeli to tam. Jenže komu to máš rozjíždět? Těm znuděnejm ksichtům? Nadšený jsme teda dvakrát nebyli, ale hned jak jsme rozjeli první věc, židle zůstali prázdný, parket pogoval atmosféra byla jako vyměněná. To bylo parádní.

Hrajete převzatý věci?

Pár jich máme, ale většinou je v našem provedení  nikdo nepozná. My to totiž nikdy nevopajcujem komplet, vždycky do toho dáme něco svýho, ať už chceme nebo nechceme. Třeba „Humusák“ nebo „Drak“ je od Devítek a teď hrajeme jednu věc s předposledního alba Clash. Ale lidi to nepoznaj, voni snad ani desky neposlouchaj.

Měla by následovat otázka „ A co posloucháš ty?“, ale na tu mi odpověděl Bořkův sešit s jeho nahrávkami, z nichž jsem si chtěl některé věci stočit. Desítky titulů v širokým záběru, od Damned přes Killing Joke až k Neubautenům a Residents, a nechyběly ani demokazety českých a slovenských kapel. Z těch jsou nejoblíbenější Znouzectnost. A samozřejmě E!E „My se nám nejlíbíme nejvíc“ směje se.

A Kyselo s Mottlem?

K: No samozřejmě Pistole, dřív se mi moc líbili Exploited, ale ty už jsem dlouho neslyšel. Teď nejvíc poslouchám Ramones a Devítky. („999“ – pozn. autor). A z českejch Znouzectnost.

M: A taky Stalinovi oběti Smutní potápěči, ale ty už nejsou.

Při poslechu dva roky starého demáče „Obyčejní poserové“ zaujme každého svým textem skladba „Skins“. Už jenom kvůli nedávným incidentům mezi cikány a skinheady. Jenže v době vzniku této skladby si skins ke svým provokacím vybírali pogující punky, které kopali a vyvolávali rvačky. Viz několik tehdejších koncertů v Praze na Opatově. Na tuto situaci zareagovali E!E právě písní „Skins“. Ze zpívaného textu luštím:

Plešatý hlavy vylízaný

Oi! Oi! Oi!

To vám povídám, borci vyžraný

Oi! Oi! Oi!

Před půl rokem nosil na bundě

Oi! Oi! Oi!

Hrdě nápis Punks not dead

Oi! Oi! Oi!

Teď bys nás chtěl zabíjet

Fuck off skins!

Nenávidím skiny!

Za refrénem se ozývá výkřik HOŠEK! (nyní zpěvák Plexis – pozn. autor). Proč zrovna on, ptám se Bořka.

No, vono to nebylo míněný jenom na Hoška, ten to v tý písničce vodsral, protože von byl nejdřív nejtvrdší pankáč, velkej SID, kterej vládnul v Praze a najednou si vyholil lebku a byl zase největší skin. Proto to vodsral von. Ale bylo to míněný proti tomu, co tenkrát skini dělali, jak nás provokovali a vyvolávali rvačky.

A co problém cikáni versus punks?

Já myslím, že ten problém byl hodně zveličenej a hlavně žádnej z mejch známech, ať už v Praze nebo kdekoliv jinde, se žádného takovýho tažení proti cikánům neúčastnil. Já je sice nemám rád, hrajou si na děsný machry, ale to není důvod, proč bych na ně vyskakoval nebo se zúčastňovat nějakejch honů na ně.

Prakticky totéž odpověděl Bořek. To mě jenom potvrdilo mojí domněnku, že není nic snazšího, než si po návratu z krimu navléct bundu z vepřovice, obout těžký boty a skrejt se v anonymitě davu punkerů nebo skinů.

Bořka se ptám, jak to nyní vypadá s barákem u hradla, kde jsem zažil ten perfektní víkend:

Tam to fungovalo asi pět let. Od osmdesátého čtvrtého do osmdesátýho devátého. Mezi tím jsem byl v blázinci, pak 122 dní na vojně a po výpovědi z práce jsem chtěl ten barák koupit. Odhad byl na osm a půl tisíce, ale dráhy to nechtěj prodat. Důvod neřekly, jestli kvůli těm akcím, nevím. Nicméně doteďka je ten barák pustej a chátrá tam. Já tam mám ještě nějakej nábytek, ten si budu muset odvízt.

To je fakt, tam byly pěkný kousky…

Cha, cha, cha. No odvezu to, co se nerozbilo. Ale hradlo bylo stejně jenom jeden z opěrnejch bodů, my takhle žijem furt.

Teď bydlíš v Praze, chodíš dost na koncerty, jezděj sem kapely, který tvořej světovou špičku. Kterej koncert se ti letos líbil nejvíc?

No, na to ti můžu odpovědět dost těžko, protože my jsme letos hráli docela často…

Teď je situace podstatně jiná než když jste začínali, Myslím co se týče nějakého šikanu kvůli zjevu. Ale i teď nebudete některejm lidem sedět, třeba jenom kvůli textům.  Z koho máš největší strach, z policajtů nebo puritánskejch katolíků?

To je teda pěkná píčovina!

Co?

Všechno! Strach, policajti i katolíci! A to všechno dohromady ta největší!

Jste anarchisti?

Namůžu odpovídat za kluky , ale já svým způsobem anarchista jsem. Já vím, že punkerům většinou anarchie bejvá připisovaná, ale to je model, kterej sem přišel z venku, kde je všechno trochu jinak. A vůbec nějaký hlavičky nebo hesla „No future“ a podobně nemůžou přece charakterizovat lidi. Každém je přece svůj. Proto jsem ti řekl,  že jsem anarchista  SVÝM ZPŮSOBEM. Mě třeba vůbec nezajímaj nějaký jejich kávoviny s Buschem a podobně. To je jejich problém. Já jsem hlavně Já.

O heslech a nápisech na bundě jsem se bavil jednou s Kyseláčem. Řekl mi, že už  ho sere to schovávání za anglická slovíčka.

Rozhodli jsme se s Burgersteinem, že si na ty bundy popíšeme česky. Žádný „Fuck off System“, ale hezky česky „ Do hajzlu se systémem“ nebo „ I Fuck Army“, česky je to přece „Mrdám armádu“

Při pohledu do minulosti mě upoutává ještě jeden fakt. ROCKFEST, resp. Jeho okresní kolo, kterého se E!E zůčastnili a skončili jako třetí. Jak mi Kyseláč prozradil, porotce Ambrož z Hudby Praha je chtěl dokonce umístnit jako první. Při poslechu E!E se není čemu divit. Některé jejich skladby svou přímočarostí totiž dávají vzpomenout na bývalou Ambrožovu kapelu Jasná Páka. Bořka jsem se ptal na jiný problém.

Na kapely, které vystoupili na Rockfestu, se tehdy leckdo díval jako na zrádce, kteří kvůli prosazení vlastní kapely zúčastnili akce, jež měla světu ukázat, jak u nás rocková hudba vzkvétá. Co ty na to?

To je jejich problém. My jsme v tý době vůbec nezkoušeli, takže jsme to vystoupení brali jako naší zkoušku. Nikdo netušil, že budeme třetí. Prostě jsme se zapsali, zahráli a tím to skončilo. Nikdo nám neříkal co a jak máme hrát. To nemělo nic společnýho s tou manipulací v Praze, o který jsem se dozvěděl později od „ Hrdinů“

Na závěr snad jen shodný názor Kyseláče s Bořkem, že za nejlepší atmosféru na koncertě považují tu, která byla na Deltě, při společném vystoupení s Hudbou Praha a tu, která vládla začátkem letošního roku v Litochlebích. To můžu potvrdit. Sranda, show, čůčo, pogo, muzika. Litochleby jsem označil za českej koncert roku 1990. A následující otázku jsem Bořkovi položil jako poslední:

Už v roce 1978 se na desce CRASS objevila  skladba „Punk is Dead“. Teď se píše rok 1990. Co tady vlastně ještě děláte?

No prostě jsme tady!

Otázkami obtěžoval a zpracoval Štěpán Kot.