BILLY IDOL - " THE VERY BEST OF IDOL"
William Michael Albert Broad by mohl vyprávět, co v populární hudbě znamená dobře zvolené jméno a výrazná image. Tenhle načesaný škleboun se krátce objevil v punkové bandě CHELSEA, ale z hnutí roku 77 si vzal pouze jeho vnější znaky a sklon k alkoholu, jinak byl akceptovatelný i návštěvníky diskoték. Další z jeho výběrových CD potvrzuje, že by bylo nespravedlivé považovat Idola pouze za interpreta dvou, tří omílaných hitů. Pravda, titulní věc bestselleru Rebel Yell a vemlouvaná Sweet sixteen jsou opravdu výrazné pecky, ale londýnský rodák léta spolupracující s kytaristou Steve Stevensem má i mnoho dalších pozoruhodných zářezů. Sampler startující skladbou Dancing With Myself z období Idolova působení v punkových GENERATION X je nabízí prakticky všechny - úspěšné singly Eys Wíthout A Face a Mony Mony (původně píseň Tommy James and The Shondells), Flash For Fantasy, To Be A Lover, White Wedding, soundtrackovou Speed a další. Najdeme zde i dvě novinky, John Wayne a New Future Weapon, z nichž zejména ta první značí, že více než čtvrt století od startu své sólo kariéry by mohl Billy zůstat Idolem (tedy alespoň pro okruh svých příznivců) a ne oživlá postava z muzea hudby 80. let. Ostatně prolínání popové líbivosti s punkovou energií zůstává návodem na úspěch i pro o generaci mladší muzikanty.
4.12.2008 Rubrika: Recenze na CD | Komentářů: 7 | Vytisknout
Diskuse ke článku - BILLY IDOL - " THE VERY BEST OF IDOL"
Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.co bys čekal od typka co má ospryny na nicku:)))))))
Dariusss: nebo zde je GENERATION X.
http://fr.youtube.com/watch?v=7HTI76H0Ojc&feature=related
Dariusss: tady ho máš i se Stevensem.
http://fr.youtube.com/watch?v=ToeY7MkCm0c
Nevím, co si o tom mám myslet...zkusím si to někdy poslechnout...něco mi to říká, možná jsem ho už někdy slyšel.Jeho jméno je pojem, kdo by ho neznal že jo, ale teď si nějak sakra nemůžu vzpomenout na to, co nazpíval nebo zahrál....
Billy ideál, jak jsme mu říkali, dělal velmi slušný pop rock, který už neměl nic společného s punkovou dobou Generation X. Za zmínku stojí jeho tehdejší sólový kytarista Steve Stevens a jeho sólové projekty. Hlavně dvě instrumentální desky, které nahrál s bývalým bubeníkem Franka Zappy a basákem od King Crimson a Peter Gabriel: BOZZIO LEVIN STEVENS. To je fakt hudba pro fajnšmekry.
Absolutní klasika všech klasik.