Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Vzhledem k tomu, že poslední deska Degradace na mne působila jako dokonalé zjevení a kapela se okamžitě vyšvihla na nejvyšší příčky mého českého punkového žebříčku, s napětím jsem očekával jejich další výlisek. Z gangu bohužel mezitím odešel důležitý člen spoluvytvářející ono takřka magické spojení, jehož výsledkem byl vynikající sound kapely, zpívající kytarista Sendy. Jeho nový hudební projekt mne, abych se přiznal, nějak moc neoslovil. Z Moravy naštěstí přicházely zprávy, že to Degradace nezapíchla a chlapi jedou dál, což bylo OK.

No a teď mám před sebou jejich novou věc, splitko se slovenskými Kaktus. Hodně jsem ho několik dní po sobě poslouchal a pak jsem si dal pauzu, abych se neukvapil prvním dojmem, a po týdnu se k němu vracím. Každá z kapel dostala prostor pro šest zářezů a Degradace to odpálila na takovém valivém opakujícím se kytarovém riffu, na kterém vlastně postavila celý flák "Get It On" až do refrénu, jenž to nějak naruší. Na konci spustí celkem podařenou vyřvávačku, jež může být dobrá na koncertech. Řekl bych, že se jedná o slušný song, ale nijak významný, prostě taková koncertová kvalitní náplň mezi dvěma hity.

Přichází "Je mi zle", které už má mnohem větší šťávu, tak to se mi už líbí a začínám si bezděky podupávat. Fakt dobrý flák, který už má náboj, navíc ho ke konci jako ostatně v každém dalším kusu prořízne podařené sólko na kytaru. Následuje mnohem klidnější "Neštěstí" s vynikajícím melodickým refrénem, na němž by mohl být v pohodě postaven i nějaký podařený vícehlas. Ale je mi jasné, že něco podobného by v punku neprošlo a Degradaci by pak celá tvrdá část scény zatratila jako nějaké popáče :-) "Napalm Beach" patří k mým favoritům, OK kavalek, co šlape, je melodický styl no problem, sex, kalba a rokenrol. Po něm přijde taková punková stouňárna "Zab mě, prosím" a společně s "Nic netrvá věčně" důstojně uzavřou kapitolu. Oba dva dva fláky patří k těm středně rychlým.

Degradace je pořád velmi dobrá, ale abych se přiznal, vzhledem k jejich minulému výkonu jsem byl hustě nabuzený na něco ještě lepšího, což k mému zklamání zatím nepřišlo. I když její poslední výtvor není podle mne tak špičkový jako jejich zatím nejlepší deska Atomic Boogie, jedná se přece jen o Degradaci a tudíž o kus velmi kvalitní a dobře odvedené práce. Předpokládám, že se nová parta zatím ještě pořád zahřívá a co se týče skládání songů zatím oťukává. Velmi se těším na příští CD.

Kaktus neznám, tudíž jsem k nim přistupoval bez předsudků a bez jakéhokoliv očekávání.O to příjemnější bylo mé překvapení. Vyvalila se na mě nespoutaná povodeň špinavého rokenrolu, kaktusáci se označují za glam-punk. V kapele je jen jeden kytarista, tudíž jsou songy v aranžích logicky méně propracované a méně rafinované, ale zase získaly na síle a údernosti. Fláky hrčí bez nějakých komplexů jeden za druhým a než si to vlastně uvědomíš, je konec.

Co říct ke Kaktusu, kytarista je slušný, nebojí se tam švihnout nějaké ty vyhrávky a sóla, zpěvák má vychlastaný typ hlasu, který je mi blízký, rytmická sekce je přesná a úderná, no a slovenština je melodickým jazykem, jenž do toho koktejlu parádně zapadne. Asi nejvíce mě převrátila trojka "Koleso", no a pak pětka se šestkou, tedy "Už se s tebou nikto nemazná" a "The Last Time", jeden z nejlepších kusů splitka, řekl bych, v němž je zachycena samotná podstata rokenrolu, tedy živočišná jednoduchost.

Obě dvě bandy hrají trochu příbuzný styl a vlastně chápu, proč spolu jezdí na koncertech a proč vzniklo i toto cédo, na kterém se mi zdá údernější Kaktus.

Degradace na Bandzone

Kaktus na Bandzone