Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Ták a je to tady. Na tuhle desku od jedné z mých nejoblíbenějších kapel čs punku jsem opravdu čekal jako na smilování. A že se vyplatilo čekat, tak o tom žádná!

Čím bych asi tak na úvod začal? Vezmu to asi takhle. Od kapely Šanov 1 mám prakticky úplně všechno, co se jim za svojí dlouholetou existenci podařilo vydat, a tuhle desku řadím mezi jejich nejlepší počiny. Jasně, alba Konec světa a  On The Shit už podle mě nepřekoná nic a myslím, že tam kapela byla jasně na vrcholu, ale deska Delikatesy, dámy a pánové, rozhodně stojí zato, abyste si ji alespoň poslechli. Hned první vál nese stejné jméno jako celé album a je to takovej pomalejší předvoj toho, co nás později čeká. Nic to ale nemění na faktu, že řepou se v refrémech dá taky velice slušně mydlit a utopistickou větu: "Prej se budem mít fajn," si taky nejeden punker, nebo nejedna punkerka zařvou rádi. Já osobně bych to ale nějak vážně nebral, obvzlášť, když vidím, co ti čůráci tady u nás za ta léta předváděj. Nakopat je kanadama do těch jejich tlustejch prdelí a vychcanejch hlav, kurvy! Uf, tak jsem si "ulevil" a můžem se přesunou k druhýmu válu, kterej nese název "Ty tomu věříš?", a já ho řadím jednoznačně k tomu nejlepšímu, co se dá na Delikatesách najít. Připomíná mi to Šanováky v úplných jejich začátcích, kde o podobně nadupané palby opravdu nebyla nouze, a z časů, kdy po jejich koncertu jsem byl z pravidla vždy zralej na odvoz rychlou záchrannou službou, páč jsem z toho poga byl vždy tak vyždímanej, dobytej - prostě úplně na sračky :-) Pak přišly doby, kdy Radovan a spol (píšu a spol, páč jednoho času se tam muzikanti měnili jak ponožky), začali všemožně experimentovat a myslím, že tenkrát ani oni sami nevěděli, co chtěj vlastně hrát, až se zase co se týče sestavy ustálili a zřejmě dospěli k pořekadlu: "Ševče,drž se svého kopyta" - což, jak jistě víte, znamená, že člověk má dělat to, co umí, a né se srát do něčeho, co jde mimo něj. U kapely Šanov 1 to bylo ku prospěchu věci, o tom ani popel. Sestava Radovan "Nikita Boy" Šantrůček, zpěv, basa - Jan Plocek, zpěv, kytara a Petr Šuba, zpěv, bicí, je za poslední léta asi ta nejlepší,co se mohla sejít. Hlavně kytarák už se mi nějakej ten pátek velice zamlouvá co se týče hraní a jasně říkám, že já u týhle kapely dlouho takhle vostrýho kytaristu, kterej se s ničím nemaže, neviděl. Přišlo to až posledních pár let dozadu. Jen doufám, že ho Nikita něčím nenasere a on ještě nějakej ten pátek vydrží :-)))

Třetí pozici drží stará známá "Děti ráje", která je mezi punx profláklá asi tak jako soudruh Michal David se svejmama Poupatama a Spartakiádou před rokem 1989, bohužel jen s tím rozdílem, že Šanov se pořád drži svého, kdežto ta vyžraná ikona populární hudby za zenitem došla až tak daleko, že když před ní na mítingu ČSSD zamáváš lovákem, tak by snad ani neváhala tehdejšímu předsedovi strany Jirkovi Paroubkovi přeblafnou bambitku a ještě u toho s tesknivým výrazem ve ksichtě pět starý známý "Krááásnýýýý úúúúDěl.... ňa ňa ňááááá...... Ale tak, každej jsme nějakej, že :-))))))) No, ale to jsem klasicky odbočil. "Půlnoc vidí ve tmě", tak je skladba čtvrtá, která trošičku inklinuje k HC, s kterým se vlastně Šantrůčkovci kamarádí a solidně ho hrajou dlouhá léta. Na mě je to spíš taková oddechovka a od nich spíš sjíždím rychlejší skladby viz pětka "O kočkách a lidech", která je pro fanoušky poga jak střižená na míru. Uřvanej Radovan, Kuřeteho syrová solovka a našlapaný bicí alá Dr Matlák, tak to je na tenhle styl tance jak dělaný - no né ? Já vím, že jo :-)))) Nudit se nebude ani dál, o čemž vás hravě přesvědči song "Co je?", kde se naplno projevujou frontmanovy hlasivky v refrénu "Co jéééééééééé....???" a celkově tyhle Radovanovi "úlety" v provedení neskutečněj jekot nebo řev, jak chcete, patří a nebejt tohodle, tak by ten Šanov ani nebyl doposud oblíbenej mezi fans (teď jsem si dost dovolil :-))). Jasně, jde taky především o muziku, kterou mezi nás hrnou, ale třeba pro mě je to jeden z mnoho oblíbenejch prvků, bez kterýho už by to nebylo ono.

Sedmička v pořadí s názvem "No jasně!" mi příjde jako "nejslabší" z alba, což ale v zápětí nahrazuje pecka "Poslední svět", kde to zase šlape tak, jak má a po více přehráních ji taky řadím na přední příčky a zase se mi vleje do hlavy chuť na ně někam vyrazit a vůbec celkově někam vyrazit. Výmluvy, že není čas tady používat nebudu (i když to poslední měsíce byla pravda, a když už zase ten čas byl, tak jsem pro změnu neměl ani na vlak :-))) ), vždycky se to dá nějak udělat - stačí jenom chtít, jak zpívá tuším Zeměžluč. "Stigmata" šmahem přeskočím, pouze poznamenám, že se jedná taky o velice zdařilé dílo v podobě solidního rachotu, ale co je ještě větší, ba snad největší nářez na desce, tak je bezesporu nakládačka "Protože nás to baví!". Tu řadím společně s druhou a předposlední skladbou jednoznačně k tahounům alba a néjen jeho! Kytary, bicí, řev - jedním slovem NÁŘEZ!!!!!!! Hlavně řev a ty sola nemají chybu a tuhle pecku hraju dokola už od pondělí, kdy mi to od Papagáje přišlo. Někdo třeba bude namítat, že tady jednotlivé songy až moc vychvalu a já nevím co ještě, ale věci se mají prostě tak, že se jim album povedlo a na rozdíl od posledního nahraném v roce 2006 Music War, které se mi moc (spíš vůbec), nelíbilo, tak tohle je úplně něco jiného a máme možnost slyšet zase starej dobrej Šanov. Ták a dostáváme se právě k té předposlední skladbě "Slunce na vždy", kdy hlavně starší ročníky proživše si komunistickou totalitu až uslyší refrén "Dobrý den, já jsem člověk..", tak se jim hned vybaví sloka provařenýho bolševickýho "hitu" "Pusť vsedga budět solnce" v podání soudruhů Ostrovskij - Oshanin. Jen tak pro prdel si sežeňte originál a porovnejte :-)))))) Co dál? Asi budem finišovat a to skladbou "Proměny", kde, světe div se, uslyšíte i ženský zpěv, kterej má na svědomí Lenka Svatošová. A že je dobrej, tak o tom nemůže být ani pochyb! Je to takový příjemný (a hlavně nečekaný), spestření na závěr.

Co říci závěrem? Ono, co říci - všechno už jsem vám tady naservíroval a tak snad jen to, že, jak říkám, deska je hodně povedená. Provedení alba je taky pěkně, ač jednoduše ztvárněné (žádná přeplácanost se nekoná), obsahuje i pár fotek muzikantů atd., najdete tam texty jak v našem jazyce, tak v angličtině, žánrovost a styl textů se taky o moc nezměnil, no spíš vůbec. Takže klasická Šantrůčkovina, která na nikom a ničem nenechá nit suchou, však to znáte. Velký plus vidím v kytaristovi Kuřeti, kterej tomu dává spolu s Matlákem za bicími ty správné syrové grády, které podtrhuje Nikita svejma skřekama, ječením, řevem a já nevím čím ještě - jo, samozřejmě basou :-) Takže příjemnej poslech!

Album se dá sehnat třeba tady: PHR

Punku zdar!

Medvěd