Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Taky docela fajn překvápko. Tidle čtyři týpci na tebe vyvalí naprosto pohodový punk-rokec, dobře jim to šlape, zpěvák se do toho opírá jak má být, další z kapel, která určitě stojí za to, abys vyrazil na jejich nejbližší šou. Nemáš moc peněz a nechce se ti platit horentní sumy za lístky na naše punkové legendy? Líbí se ti styl Degradace, Gangnails, Svobodná Európa, Queens of Everything, Brain Drain, Pissycat, Nežfaleš, Sour Bitch a podobné gangy, takový ten sound, který vychází z amerických kořenů punku? Tak není co řešit, oceníš i Cirguz, podpoř novou punkovou generaci a rozhodně nebudeš zklamaný.

Co se týče céda, tak je volně k dispozici na jejich Bandzone profilu. No a když si ho stáhneš a pustíš, tak vlastně hned první song tě přesune do jejich hudebního světa, jenž se nijak výrazně s dalšími přicházejícími fláky nemění. Nejvíce mě sejmula první a třetí pecka, New School Is No School" a "1953", zrovna mi zase hraje z beden, prostě takový ten špinavý a drsný rock, který vyrostl z rokenrolu, prostě americká škola. To se mi líbí, další slova jsou zbytečná. Na cédu najdeš třináct kusů. Žádná změna ve vytyčené linii se nekoná, snad jen "Život jako troska" je hraný unplogged a je v něm použita i foukací harmonika. Ale není co dodat, do celkového konceptu i tento blues´n´roll sedne zcela v pohodě a deska tak nevyzní úplně jednolitě. Cédo zakončí další ze série klasických rokeců, "Život jako troska", tentokrát ovšem v elektro verzi a s nasazením všech rockových pák, o borcovi, co dohasil do baru na jedno, a jak dopadl, no to ti asi dojde i bez toho, aby ses musel zahrabat do delfské věštírny jako nějaká Sibyla a nadýchat odvarem z blínu, rulíku, vraního oka a podobně, jejichž výrobu popisuje revue Horus z velkého Satanova rejdiště na jihu Moravy, tedy v Brně.

Co se týče textů, tak na albu najdeš takovou celkem klasickou směsku pocitů současných mladých punks. Pařba, skate, Amíci stojí za hovno, Sid je super a emo je nuda a tak, něco v tom stylu. Občas to rozčeří nějaký slang, nebo sprosťárna, což nemá chybu, protože český jazyk je krásný & bohatý a dá se používat v mnoha podobách. Cirguz neřeší žádné globální politické problémy, nezachraňují planetu před desetimetrovou vlnou tsunami z rozpuštěných ledovců, ani nejsou nositelé nějakých vznosných ideálů příští nevím jaké revoluce. Mám dojem, že se chtějí jen bavit a popsat běžnou realitu, která obklopuje chlápky jejich typu v každodenním životě. Jedná se vlastně o témata, která zcela jistě osloví spoustu punks, v posledním válu (a vlastně i v pátém, neboť se jedná o dvě verze jednoho kusu), se třeba vypořádávají s problémem opravdového alkoholismu, což rozhodně není žádná prdel a v mnohých případech to vede k dramatickým koncům.

Deska je nahraná i zmixovaná relativně slušně, zpěv je zvládlý na jedničku, vždycky jsem si vážil zpívajících basáků (páč to není žádná prdel), má drive a je rozumět slovům, vokály jsou zazpívané čistě. Možná by stálo za pokus si ještě trochu vyhrát s kytarami, trochu ozvláštnit aranže a přidat sem tam nějakou vyhrávku, nebo pořádnější sólo. Myslím si, že je škoda nevyužít opravdu naplno skutečnosti, že jsou v kapele dva kytaristé. Cirguz už mají za sebou čtyři desky a hráli na jedné směsce, což je řadí mezi celkem plodné gangy vzhledem k tomu, že spolu hrají vlastně jen čtyři roky (pokud se nepletu). Předpokládám tedy, že žádnou výraznou změnu stylu už asi neplánují, což nevadí. Songy dělají dobré, kapela šlape a má to ksicht i energii, od naší špičky v žánru už je vlastně dělí jen ta větší instrumentální pestrost a vyzrálost, řekl bych. Takže, chlapi, trochu na sobě ještě mákněte a určitě to bude stát za to, protože máte na to, abyste se vyšplhali výš.

Stránky kapely na Bandzone