Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Tahle pražská úderka už taky není na naší scéně žádným nováčkem a už vůbec né neznámou kapelou. Její historie a založení se traduje někde kolem roku 1998 -1999, což je docela "dávno", a za tu dobu nám kluci nějakej ten hudební nosič taky vydali a jeden z nich, ten poslední, vám tu představím.

Můj názor je ten, že se jedná o dost solidně zahranej punk rock, spíš takovýho hospodskýho střihu, kterej je protkanej texty z běžného života a doby, ve které se momentálně nacházíme. Co už tradičně budu hodnotit jako velké plus u desky, je zpěv, kterej je dobrej, a co víc, hlavně je zpěvákovi rozumět od začátku až do konce, takže se skladby po pár poslecích naučíte a budete si je pamatovat. Toto dvanácti skladbové album zahajuje song "Dlouhý roky ve sluníčku" a rovnou od prvních začátků tahle skladba zaručuje, že až ji kluci budou mydlit někde živě, tak spolehlivě rozjede pěknou pogovačku, do které se budou moci punks "vlnit" i za rytmu trubky. A jedeme dál. Flák "Nic než nádor" šlape taky slušně a jede tak nějak v předchozích kolejích úvodní skladby, - - - - dobrý. Celkově, jak to tak už po několikáté poslouchám a utvářím si na cedlo názor, tak jsem došel k závěru, že příznivce Vyčůranejch a spavejch zaujme vše, co Mein bigbeat nabízí, páč se prostě jedná o dobře odvedenou práci. Song, kterej jsem si pustil víckrát, nese název "Ticho léčí". Silně mi připomíná tvorbu legendárních Už jsme doma, kde taky najdete směs trubky, lehkejch pasáží a v neposlední řadě, a to u UJD mám nejradši, nářez, který je povětšinou sice krátkej, a když sem je v podání FPB slyšel před zhruba tejdnem v Hradci Králové, kde mě a vůbec tři čtvrtě sálu spolehlivě rozpogovali na maděru, tak si nemohu pomoc, ale u této skladby a v její souvislosti slyším je, což ale vůbec nevadí, ba naopak! No,co tam máme dál? Válem "Nebát se a pohrdat" o dost přitvrzujem a přikládáme pod kotel, navíc v něm zpěvák řve jak prokopnutej! Teď mne tak napadá, že bych se na ně, kdybych nemusel 15.1. 2011 do práce, jel na ten jejich křest, kterej proběhne v klubu 007 v Praze, i podívat. Jenže... No nevadí, doufám, že je zastihnu třeba někde na letním festivalu.

Hele, vlastně. Já vám ani neřekl, nebo spíš nepopsal, jak to album vůbec vypadá vizuálně :-) Budu velice stručnej, páč se jedná o klaskiku, nic převratnýho nehledejte - - - na první straně frontman Ondra Novotnej v pěvecký křeči, uvnitř pár stran s podrobnými texty, sestavou kapely a vzadu tam je to jasný, rozvrh skladeb. Ták a máme to, můžem se vrátit k muzice. Devátá pecka "Opilecká Hirošima", je taky velice slušnej nářez a to hlavně po kytarové stránce, kterej doplňuje velice svižně bicák  Honza "Hrnky" Hrkal... "Teplo, zima, teplo, zima, opilecká Hirošima," - řadím hodně dopředu! Sice tady již tradičně nepředstavuju všechny vály, ale tenhle musím. "Bože, to je zase keců!" tak ten zná snad každej chlap,co žije, nebo žil s babou :-))) Spočívá to v tom, že se třeba dotyčnej někde zleje jak kobyla, příjde někam pozdě, nebo proleje všechny peníze a ták... Určitě znáte z vlastní zkušenosti, když se vám něco takovýho povede a pak to doma musíte od "starý" poslouchat. Kdo tu zkušenost nemá, o nic převratnýho nepřišel!!! :-))))) Na týhle "pecce" je i dobrý, že se dá v klidu hrát někde na španělku u ohně a nebo jen tak třeba v hospodě. Taky řadím mezi přední. Ha a budeme pomalu končit. Jedenáctka v pořadí "Každej jednou dopije" mi opět závěrem lehce připomene UJD, když slyšim tu trubku v kombinaci s bicími, a za doznívání se dostáváme na vál poslední (škoda, že jich tam není alespoň ještě o čtyři víc), kterej se jmenuje jako celé album "Mein bigbeat", Skladbu zahajuje Ondra na zoubcovou flétnu, no a pak se to klasicky rozjede, všechny nástroje, včetně trubky v pohotovosti.

A zazvonil zvonec a recenze je konec. Jestli mohu z těch všech alb,co letos vyšly (a že jich zase bylo !!!), nějaké doporučit, tak tohle je jedno z nich. A když si ho opravdu seženete (třeba u Cecína se "válej" asi za dvě kila nebo kolik), neprohloupíte!

Punku zdar!!!

Stránky kapely na Bandzone