Punk.cz - o punku u nás i ve světě

FARADAYOVA KLEC

Sedím a dívám se
na zprávy.
Uslyším hřmění
vtom se vypne
televize.
Nesvítí světýlko,
je bez šťávy.

Uvažuju co půjdu
dělat.

Uvařím si kafe
a budu kouřit a
hledět z okna.
Zjišťuju že
konvice je na
elektřinu,
sporák, ten je taky na
elektřinu.
Elektrifikovaná
domácnost.
Neuvařím si kávu.

Tak tu sedím
požírám brambůrky
piju zteplalé pivo
protože lednička je taky na
elektřinu.
kouřím
a hledím z okna.
Dávám si brambůrek
do úst.
Drtím ten usmažený
brambor svýma
čelistma a
zapíjím ho svým
zteplalým pivem.

Pomalu se stmívá
a já přestávám
vidět na slova
protože žárovka je taky na
elektřinu.

Ach jo.
Člověk je bez
elektřiny
bezmocný.
Nemůže si číst
nemůže nic psát
nemůže sledovat zprávy
nemůže si uvařit kafe. (pokud nemá plynový sporák)
Jediné co může
je srát,
ale to se mi zrovna
nechce.
Máme v našich
životech
vůbec právo
si o nich rozhodovat?
Ne
protože všechny
zákony jsou
v počítačových
databázích a ty jsou taky na
elektřinu...

PS: poslední sloka napsána potmě

　

NÁDRAŽÍ

NÁDRAŽÍ I.

Už jsem zase

v tomhle podělaným

městě

na tomhle podělaným

nádraží

a čekám na ještě podělanější

vlak.

Kolikrát ještě?

Porušuju dva

zákony najednou.

Piju pivo

a kouřím.

Dejte mi pokutu

Zatkněte mě

Ukřižujte mě

Ale mě to

neodradí,

protože budu muset

ještě nespočetněkrát čekat

v tomhle podělaným

městě

na tomhle podělaným

nádraží

na ještě podělanější

vlak

Nutí mě k tomu abych

pil další pivo a

kouřil další cigaretu.

　

　

NÁDRAŽÍ II. (RAUCHEN VERBOTEN)

Tú dú dú dúúú

Vážení cestující.

Dovolujem si vás

upozornit

že podle zákona 369

je zakázáno kouřit

v prostorách nástupiště,

čekárny a v hale nádraží.

Děkujem že dodržujete

zákon.

Tú dú.

Jsem tu sám kdo kouří

takže se to týká

jenom mě.

Sakra proč mi

to nepřišli

říct osobně?

Asi jim stojím za to,

aby to pustili

do rozhlasu.

Jsem populární, fajn.

pohlédnu vlevo,

pohlédnu vpravo.

V okruhu 50 metrů

není živé nohy.

Sedím tu sám.

Není tu nikdo

komu by

kouř mohl vadit.

Začínám přemýšlet

o tom,

jestli si ještě jednu

provokativně

nezapálit.

Ne.

Vím totiž jaký

by to mělo

důsledek.

Znám až nechutně

dobře

záškodnickou

povahu lidských

požíračů štěstí.

Policie, pokuta a

vítězný úsměv na tváři

zaměstnankyně

Českých drah.

Jenže tohle

žádné vítězství

není.

Je to prohra

nad vlastní

zchátralou

a

nemocnou duší.

Tohle jí přece

nemůžu udělat.

Jsem dobrák,

tak si radši

půjdu zapálit

o těch 5 metrů

vedle a

sednu si místo na

lavičku,

na betonovou

patku pouličního

osvětlení.

Mimochodem...

že piju na

veřejnosti (což se tady taky nesmí; prokleté město)

to už do rozhlasu

nedali.

To nikomu

nevadí.

Ani té kameře,

která mě už

čtyřicet minut

sleduje a

nic neříká.

Mlčí...

Kdyby přišli policajti

a chtěli mi dát pokutu,

zeptal bych se jich na

jedinou věc:

"Pánové, víte proč byl

tento zákon schválen?"

odpověděli by:

"Aby kuřáci neobtěžovali

normální lidi tím kouřem

a ničili jim tak zdraví."

Ano, správně,

ba přímo výtečně.

Chápu,

zákon je zákon,

ale (skoro) všichni

jsme lidi.

Máme svoje

potřeby.

Tak jako se

ti policajti

potřebujou ráno

vychcat,

tak já si potřebuju

při hodinovém

čekání na vlak

párkrát zapálit.

V případě že

nejsou kolem

žádní lidi,

tento zákon

platit nemůže.

Kdyby platil,

popíral by celou svou

podstatu.

Jestli to takhle

funguje se všemi zákony,

tak zbývá jediné,

ať už je člověk

věřící nebo ne,

zvolat VŠE-mocné

a zároveň NE-mocné

AMEN!

　

　

PODZIMNÍ PÍSEŇ S PITOMÝM TEXTEM

Podzim,

s vínem, s listy

se mnou.

S rádiem, které musím

pořád přelaďovat

protože se v něm

vyskytuje málo muziky.

Hraje tam samá pitomá a

nepochopitelná muzika.

Kolikrát mně zajímalo

kdo vymyslel ty texty

které tam ten zpěvák

zpívá.

Buď je to naprostý

kretén

nebo

je tak geniální že to

můj mozek není

schopen vyhodnotit.

No,

dám si další sklenku,

další mou holku - cigaretu,

a budu uvažovat o tom,

jestli jsem blbec já

nebo ti co to

vymýšlí.