Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Sedím a sleduju.

Ty pohyby, ta chůze

oči, ve kterých svítí.

Vzít za ruku

a

odvést do pole

s řepkou olejkou,

tak žlutou jako její vlasy.

"A nezapomeň,

žádné básničky,

pořádně ji někde ohni."

Ano, tati,

služebníček.

Láska stranou.

zabalit do pytle

a hodit do hlubin duše.

Protože to je ten prevít

co tě ničí.

Vykuchá tě,

vytáhne ti střeva,

nacpe do nich

sračky

utrpení

bolest

slzy

hořkost,

pak je zauzluje

a

nacpe je zpátky

do tvého břicha

a ani se nebude

obtěžovat

ti to břicho

zase zašít.

Nechá tě tam ležet,

vykuchaného,

zoufalého

a

nahého

uprostřed Náměstí svobody,

aby si na tebe každý

mohl ukázat prstem

a posmívat se ti.

Jo

láska,

to je ten prevít.

Ten ti rozbil držku.

"A nezapomeň. Žádné básničky,

pořádně ji někde ohni."

STAROUŠ

"Je vám něco, pane?"

"Ne"

"Tak proč klečíte

na čtyřech?"

"Hledám ztracené mládí."

"To už je pozdě."

"Já vím..."

VESELÉ ČEKÁNÍ NA SMRT

Sedím tu a čekám.

Jsem debil?

Ne, jenom chci umřít.

Chcete taky?

Tak se stavte.

Co?

Ne, nechoďte!

Já chci vlastně umřít.

Ha, ha, ha.

Jo, jsem debil.

Že vy taky?

No tak se teda stavte no.