Punk.cz - o punku u nás i ve světě

„Ti pederasti se začínají sčítat a zjistili, že jsou v našem státě mocnou skupinou. Jediné, co jim schází, je organizace, ale zdá se, že nějaká již existuje, byť skrytá.“

Z dopisu Friedricha Engelse Karlu Marxovi

Je smutnou pravdou, že příznivci poněkud neobvyklých sexuálních praktik museli v Třetí Říši nosit růžový trojúhelník a mnozí z nich skončili ve vězení a pracovních táborech, nicméně reálný sexismus v dobách národního socialismu zdaleka nebyl tak vyhraněný, jak se všeobecně míní. "Helénský ideál maskulinní homosexuální nadřazenosti a militarismu dříve zastávaný GE, byl v SA plně realizován," píše v zajímavém článku o homosexualitě v prostředí nacismu a o podílu homosexuálů na holocaustu Scott Lively. Jeho překlad do češtiny můžete najít zde.

Ani postavení ženy v nacistickém Německu nebylo zcela submisivní v sexistickém významu ve stylu BDSM subinky a otrokáře, jak rád popisuje na svém blogu BDSM Otrokář. Nelze sice přehlédnout přání Adolfa Hitlera o tom, aby se co nejvíce německých žen stalo matkou rodiny a vychovávalo své potomky, nicméně svobodné ženy byly podněcovány k práci a jejich profesionální růst byl zaručen lépe, zdá se, než v jiných zemích. V roce 1939 mělo takřka patnáct miliónů žen placenou práci, jeden a půl miliónu matek pracovalo na plný úvazek a čtyři milióny na částečný úvazek.

Plné profesionální uplatnění našly i ženy s výjimečným uměleckým a jiným nadáním. Vůdce osobně vybral Leni Riefenstahl k tomu, aby v roce 1934 natočila dokument o kongresu NSDAP "Triumf vůle". Zdravotní sestra Pia Wagner-Schultze se stala prvním ženským generálem v evropské armádě, Hanna Reitsch,  jediná žena ve své době, jež byla zkušební pilotkou, získala vyznamenání Kříž první třídy. Melitta Wiedemann byla v roce 1940 jmenována šéfredaktorkou vysoce intelektuální revue Die Aktion, což se stalo v dobách, kdy mnohé feministické časopisy měly šéfredaktora. Asi těžko byste v těch časech našli u spojenců vysoce kvalifikovanou inženýrku jako paní Schwartz, která v BMW řídila výzkum a vývoj rakety R4.

"Jednou z prvních reforem ve prospěch německých pracujících bylo uzákonění placené dovolené. Vláda levicové Lidové fronty ve Francii v roce 1936 hlasitě proklamovala, že stála u zrodu zákonem upravené placené dovolené (byla chudobná a jednalo se o pouhý týden ročně). Ve skutečnosti ji však první uzákonil Hitler a to již v roce 1933, byl navíc vzhledem k jejich délce dvakrát až třikrát štědřejší."

Leon Degrelle (Volksfuhrer der Wallonen), Le premieres annes du Troisieme Reich, str 84

K různým dogmatům ve Francii patří skutečnost, že placenou dovolenou v Evropě uzákonil poprvé v roce 1936 francouzský socialista Leon Blum, předseda vlády tzv. Lidové fronty (socialisté, radikální socialisté a komunisté). Mám však dojem, že se jedná o pouhý mýtus a realita je, jak už to tak často bývá, poněkud odlišná. Významný podíl na zavedení jak placené dovolené, tak mzdových tarifů, měla organizace Deutsche Arbeitsfront (Německá fronta práce), která byla založena na korporativním principu a sdružovala jak zaměstnavatele, tak zaměstnance. DAF byla podřízena NSDAP a vznikla poté, kdy byly v Německu v roce 1933 rozpuštěny odborové organizace.

Před 30.lednem 1933 bylo běžné, že zaměstnanec musel pracovat mnoho let před tím, než dostal placenou dovolenou, po roku třicet tři měl pracující nárok na dovolenou po odpracování jednoho roku, v některých případech i méně. Do výše dovolené se začal započítávat i věk zaměstnance a délka jeho působení v podniku. Za zmínku stojí i úprava placené dovolené pro mládež, neboť vycházela z principu, že mladí lidé jsou v periodě vývoje, tedy potřebují větší fyzický a psychický odpočinek, z čehož vyplynula nutnost nejdelší dovolené právě pro mládež.

Díky složité právní úpravě, která se rozvětvila do všech vrstev společnosti, se Německo, co se týče placené dovolené, dostalo do čela všech vyspělých průmyslových zemí. Mezinárodní byro práce ve svém dokumentu z roku 1936 o uzákonění placené dovolené ve světě uvedlo, že v Německu je počet pracujících majících nárok na dovolenou více než dvakrát větší, než v ostatních zemích. Z devatenácti milionů zaměstnanců majících na celém světě nárok na dovolenou jich bylo dvanáct milionů v Německu. Jejich dovolená také byla v průměru delší, než v jiných zemích.

Ordonance Hermana Goeringa o platu během státem uznaných svátků ze 3.prosince roku 1937 ustanovila, že plat bude vyplácen zcela regulérně i během svátků jako jsou vánoce, 1.leden, Velikonoční pondělí, Svatodušní svátky, ale i První máj a různé státní svátky. Nelze opomenout skutečnost, že národní socialisté jako první v Evropě zavedli čtyřiceti hodinový pracovní týden, přičemž odpracované přesčasy byly placeny lépe, než v jiných zemích. Byly též prodlouženy pracovní pauzy (na dvě hodiny), během kterých si mohli zaměstnanci odpočinout v areálech. Ty jim ve velkých podnicích byly dány k dispozici. V rámci DAF vznikla organizace Kraft durch Freude, zkráceně KdF, jež se zaměřovala na turistiku mas. Díky ní a jejím velmi levným zájezdům se mohli představitelé chudších vrstev plavit zaoceánskými parníky od Severního moře až k africkým břehům ve Středozemním moři. KdF také zkonkretizovala myšlenku levného automobilu KdF-Wagen, což byl předchůdce Volkswagna brouka. I z toho důvodu vyrostlo nedaleko Hanovre nové město KdF-Stadt, kde byly postaveny továrny a byty pro zaměstnance. KdF vytvořilo speciální spoření, které umožnilo dělníkům koupi automobilu, což byl v těch dobách luxus. Po vyhlášení války se však od těchto programů upouští a továrny v KdF-Stadt se začaly věnovat hlavně výrobě jeepů, tzv. Kubelwagen.

Myslím si, že krátký náčrt přesvědčivých a prokazatelně ultrapravicových aspektů Hitlerova sociálního státu, by mohl být zatím celkem dostačující. V dalších částech seriálu se pokusím popsat způsob, jakým byl nacistický režim financován, pak bych rád přistoupil k jakémusi sumárnímu srovnání jednotlivých vizí sociálního státu různého typu (německý národní socialismus, národní socialismus pánů Vandase a Paroubka, sociální stát v režii Sobotkovy ČSSD a podobně), no a nakonec se vrhnu na shrnutí celé zkoumané materie ve formě jakéhosi závěru, nebo co, jenž tuto sérii článků pyramidálně završí za zvuků Óm sat nám, kartá purakh, nirbhau, nirvair, akál múrat, adžúni, saibhang, gur prasád a tak.

Na závěr tohoto pokračování o sociálním státu Hitlerova národně socialistického Německa vám v kulturním koutku nabídnu pohled na estetiku nahého těla zpodobněnou v dokumentu Leni Riefenstahl o Olympijských hrách v Berlíně v roce 1936. Odkaz najdete dole pod článkem.