Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Zdravotní komplikace zdárně pominuly, tudíž nic více nebránilo odloženému přesunu směr Rishikesh. Jelikož do Rišikéše z Haridvaru jezdí busy často a od vícero společností, nemusíme podstupovat předvčerejší martyrium a platit horentní sumu za rikšu. Možná také proto, že když jsme přišli na zastávku, stál tam již nastartovaný bus, jedoucí námi kýženým směrem, čímž byl Dan bez šancí zopáknout svůj fórek s raním čajem.

Autobus byl značně zaplněn, takže jsme chytili už jen místa na zadních sedadlech. Což je pro zpohodlnělé Evropany otřesný zážitek. Kombinace stavu tamních silnic nefunkčních tlumičů a prehistorických sedaček je zničující. Neustále nadskakujete a tvrdě dopadáte zpět na dřevěnou lavici. Takhle otřískané zadky jsme snad neměli ani v dětství po výprasku za nějakou tu lumpárnu. Naštěstí to nebylo do Rišikéše příliš daleko. Být to cesta třeba na tři a více hodin, tak by jsme po zbytek dne museli stát, nebo ležet na břiše. A ačkoli jsme se posouvali do vyšší nadmořské výšky, pořád bylo vedro na padnutí. Byť okolní krajina byla jakoby mávnutím kouzelného proutku vyměněná dík včerejšímu vydatnému dešti. Tráva i listí měly nyní sytě zelenou barvu. Navštívit reservaci Chilla dnes by musel být jistě podstatně větší zážitek.

Jelikož to bylo od autobusáku do hotelu, jenž Filip předem vybral, docela daleko a hlavně většinu cesty tvořilo táhlé stoupání, vzali jsme zavděk rikšou, která však neměla evidentně moc silný motor. O čemž svědčí fakt, že Filip častokrát při stoupání do krpálů raději vystoupil, aby ulehčil tomu starému šrotu, přičemž stíhal autem nasazenému tempu, a to bez jakýchkoliv zjevných fyzických potíží.

Hotel, ve kterém jsme se ubytovali, byl zatím, ze všech dosavadních, bezkonkurenčně ten LnejvyvoněnějšíL. Tichý větrák, hajzík v evropském stylu a heurékah - čisté povlečení, tedy na indické poměry rozhodně čisté. Postavený byl se spoustou kaskád a teras, na kterých se mohou hosté pohodlně vyvalovat a pozorovat míhání zvědavých opic, které se po venkovních prostorách hotelu pohybují s naprostou uvolněností, jako by tam byly též ubytovány. Jak se u nás říká: "Drzý jak lázeňská veverka," tak zde platí rčení: "drzý jak hotelový makak". Jakmile něco necháte venku bez dozoru, obzvláště jídlo, je téměř jisté, že vám to ti roztomilí tvorečkové v brzké době vyfouknou. U nás ti opičáci byli natolik oprsklí, že pochcali mezipatrové schodiště. Nejpikantnější na tom bylo, že za celé tři dny, co jsme tam byli ubytováni, to neumyli. Tím samozřejmě nemám na mysli ty makaky, od nich jsme nic takového neočekávali, ale překvapivě to měla na háku i hotelová služba. V Indii je posvátná asi i moč Hanumánových potomků. Po vybalení jsme přes Lposvátně znesvěcenéL schody sešli dolů dopřát si chuté krmě před poznávací tůrou městem. Ostatně, bylo to od včerejšího večera první jídlo, kterým jsme si zasytili žaludky.

Rishikesh je rozlohou i počtem obyvatel o poznání menší, než Haridvar a stejně tak má i menší náboženský význam. Tudíž celkově působil klidnější a uvolněnější atmosférou ku potěše našich duší. Sice uličky zde jsou rovněž lemovány nekonečnou šnůrou tvořenou prodejními stánky nabízející prakticky vše od A do Zet. Leč nikdo se tu o vás neustále neotírá, či do vás nevráží, neboť zdejší ulice jsou zaplněny jen zhruba z poloviny. Netrvalo tedy dlouho a po přechodu mostu, samozřejmě že přes Gangu, jsme se octnuli na druhém konci města. Pokračovali jsme dále směrem proti proudu řeky ven za město s jedním jednoznačným úmyslem očistit svá těla a duše koupelí v nejsvětějších vodách světa. Jelikož je od horského pramene v Himalájích Rishikesh prvním posvátným místem Gangy na její sáhodlouhé pouti, kde začínají ekodegradace typu - posílání mrtvol po proudu apod., šli jsme právě proto ještě značný kus cesty za město s tím, že tam by měla být čistá, tudíž se v ní budeme moci vykoupat, aniž bychom se obávali nějaké infekce. Alespoň jsme v tuto tezi doufali.

A jak jsme si tak vykračovali, zaslechli jsme češtinu. Nějací dva ogaři z Uherského Hradišťá v ten čas taktéž bivakujíce v Rišikéši se procházeli rovněž kolem Gangy, jen opačným směrem. Protože naše cesty byly protichůdné a času na pokec bylo málo, vysvětlili jsme jim polohu našeho hotelu a domluvili spicha na večír u nás. On vlastně byl skoro večer už tou dobou, čímž sluneční paprsky nijak neohřívaly z hor chladnou vodu, takže se nikdo z nás tří neodhodlal vstoupit do vody více jak po kolena a z lehoulinka si pár kapkami ošplíchnout tělo. Bylo jasné, že druhý den musíme vyrazit zkraje odpoledne, abychom se mohli ponořit celí, pěkně až pod hladinu. Neboť šance vycachtat se v Ganze, pominu-li lidi bydlící v její blízkosti, se nenaskýtá každý den. Nemluvě o tom, že jsme s sebou neměli ani žádný ručník nebo osušku, takže pro dnes se opravdu o nějakém koupání uvažovat nedalo.

Jak jsem již zmiňoval, po Indii roste všude volně konopí. A i zde se to potvrdilo. Rostlo dokonce v samotné Ganze zcela ponořeno pod vodou. Ganja v Ganze... Škoda že se mi nepodařilo udělat nějaký kloudný snímek. Voda si šplíchala jak chtěla a vždy když se spustila spoušť, přihnala se větší vlna a na fotce nebylo skoro nic vidět. Zhruba po deseti marných pokusech jsem to vzdal a vyblejsknul raději vodáka, sjíždějícího Gangu jak Lužnici.

Čekání na příchod Hradišťáků jsme si krátili partičkou karet. Problém spočíval v tom, co zvolit za hru. Na lóru, pro Kladeňáky typickou hru, nás bylo málo a prší jsem striktně odmítal s odůvodněním, že je to zábava pro malá děcka. Nezbývalo nic jiného, než Filipa a Dana zasvětit do tajů ferbla. To nebyl žádný velký problém, oba byli vnímaví a zanedlouho obírali svého karetního gurua. Štěstí, že se hrálo pouze o sirky, sic by mne ti karbaníci dočista ožebračili. Hoši ze Slovácka kartám neholdovali, tak se šlo dolů na drink a kus řeči. Rovněž, jako my, zavítali do Indie na jeden měsíc, akorát že o týden později. Taktéž měli v plánu zde pobýt pár dnů a pak zvednout kotvy. Směr jejich další expedice byl Ladak. Svůj výlet do kolébky civilizace brali spíše jako jakési exotické dobrodružství do světa, kde se žije podle jiných zvyků a řádů, než-li nějaké duchovní hledání, neboť o hinduismu a buddhismu toho věděli pramálo. Nakonec jsme se domluvili, že na zítřejší den jim návštěvu solidárně oplatíme. Mimo jiné z důvodu, že kousek od jejich hotelu objevili prý prvotřídní podpultovou prodejnu plechovkového piva. Právě proto byl za bod srazu určen jejich hotel s tím, že po pár pivkách si půjdeme zaplavat do Gangy všichni.

Před půloci jsme se rozloučili. Na rozdíl od nich, kteří se museli plahočit přes celé město, my měli výhodu, že do pelechů to bylo blízko, jen dvě poschodí. Zalehli jsme plni toužebného očekávání, jak si následujícího dne pořádně užijeme matku všech řek... dobrou...