Punk.cz - o punku u nás i ve světě

I když se to zdá
tak i přes západ něco vychází.
Všichni putujeme na Olymp,
kde by nás měl osvítit Bůh,
o kterém všichni dobře víme že
tam není.

V lese, v rákosí, v bažině
všude tam je Bůh.

Tak proč chodit až na Olymp,
vždyť tam nás to může
spálit.

Ta naše pupeční šňůra,
která byla kdysi dávno
přestřižena
bez našeho souhlasu,
ale bez toho bysme
stejně nežili.

Nakonec té
přestřižené šňůry
bylo třeba,
stejně,
jako odrazu mrtvého stromu
v pozadí živých smrků
a věčné hory,
která poslouchá Slunce,
jež zapadá za
dívčí kotník
ponořený do obrazu
začátku
a konce (nového)
života.

NĚCO ŠPATNĚ? NEMÁM TEN POCIT

Myslíš si, že jde všecko

skvěle, a potom zjistíš,

že se točíš dokola.

Jako v bubnu pračky

zapnuté na program

- ŽDÍMÁNÍ.

Jsi jako spirála,

kdy její výška se rovná

tvému věku.

Číšnice ti napíše třetí

pivo

i když dostaneš teprve

druhé.

Necháš to tak.

Cizí člověk líbá ženu

kterou miluješ

ale nechodíš s ní.

Necháš to tak.

Vzpomeneš si na to, kdys

ji líbal, anebo líbat moh.

Vzpomeneš si na to, kdys

zaplatil pět piv a měl jich šest.

Vzpomeneš si na

tu zatracenou spirálu.

A necháš to tak.

Život je nakonec fajn,

nemyslíš?

Občas...

DOPIS NA ROZLOUČENOU

Jestli se dožiju toho,

až mě budou spouštět,

budu se na vás dívat.

Oblečte mě do mého

oblíbeného saka,

vedle hlavy mi položte

krabičku mých

oblíbených cigaret,

z druhé strany položte mé

oblíbené pivo,

nechte mi zahrát mou

oblíbenou písničku,

mé další

oblíbené věci

dejte do těch správných rukou

a hlavně,

nezapomeňte mi do rakve

přidat jednu věc, jednu

oblíbenou věc od ženy,

kterou jsem miloval,

protože jestli se dožiju toho,

až mě budou spouštět,

budu všechno sledovat,

a jestli tohle všechno neuděláte,

nakopu vám prdele!

S úctou,

Mike DeLongpre