Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Preludium et allegro fortissimo

Vylézám z kuchyně do obyváku, žena čumí na bednu, ty vole, Londýn, záběr na "Londonistan Square". Střih, jedna z mnoha mešit plná modlících se muslimů. Detail, sleduj toho typa, palice omotaná turbanem, hadry a dyzajn styl mulláh Mustafa Ben Omar, něco mumlá arabsky do dlouhého plnovousu, pak anglicky. "Dekadentní Anglie..... šaria......světový džihád........smrt těm neznabohům......." Ty vole, oči jak tácky od šálku na kávu, tryská z nich zosobněná NENÁVIST, nebo co. Je to jasné, mulláh Mustafa nemá rád Evropu. Mulláha Mustafu sere demokracie. Mulláha Mustafu serou všichni ti zmrdi, co tady trčí, samý buzerant, samý nevěřící pohan, samá kurva a tak. Člověk aby se bál šlápnout do toho evropského hovna. Změna prostředí, reportér tlačí něco o tom, že policie všechno sleduje, nahrává, sbírá informace, ale pokud se nic dalšího neděje, tak nereaguje. Svoboda projevu, anglosaský svět a tak.

Střih, opět "Londonistan Square", pohled z dálky, ulice je plná lidí, manifestace. Detail, English Defence Leage protestuje proti islámské šarii v Británii, v EDL nemají rádi islámské extrémisty, srovnávají je s fašisty. Čum na ty vlajky, sleduj ty transparenty, vlajka Británie, červený kříž na bílém poli, vlajka Izraele, pryč se šáriou v Anglii. Všude kolem policajti, ty vole, nad manifestací zvolna krouží policejní vrtulník. Nějaký chlápek vyřvává do mikrofonu: "Už toho máme dost. Islámští extrémisté využívají naši toleranci a velkorysost. Nechceme žít pod islámským právem šaria. Nikdy nedopustíme, aby ti extrémisti zničili naši zemi...." Střih na reportéra. "Dnes jsou tady křesťané, zástupci extrémní pravice, Židé i běžní obyvatelé z okolí." Je to husté, nervozita se stupňuje. Ty krávo, zaměř se na tu partu fotbalových holigans, hustě nadržené komando, tvrdé jádro EDL. Nemá cenu zbytečně ztrácet čas, jdou na to. Začínají se mlátit s policajtama, z očí jim čiší NENÁVIST. Policie zasahuje a zneškodňuje útočníky, adrenalin, zmatek, panika, křik a hukot helikoptéry, týpci nehybně leží zneškodnění na dlažbě styl pytel brambor, ty vole, tvrdé jádro EDL vytvrdlo, týpky odváží policejní dodávky přímý směr policejní stanice.

Změna dekorace, manifestace za podporu Palestiny, rozvášněný dav omotaný Arafatovými osuškami se valí ulicemi. Policajti před ním poklusem ustupují, nic nestíhají, jsou posraní strachy. Ty vole, z toho hluku mě mrazí v zádech. "EDL - fašisti! Izrael - fašisti! Palestina! Palestina! Alláh akbar!" Vzduchem se vznáší NENÁVIST. Střih, Bratford, město s velkou pakistánskou komunitou, manifestace EDL a kontrmanifestace UAF (Unite Against Fascism). Abdul Salam (EDL) sune do novinářů cosi o tom, že chce mír, že chce, aby byl v Británii klid, že tady nechce teroristy, že EDL nejsou žádní rasisté. "No surrender!" Wahida Shafi (UAF) zase tvrdí, že EDL jsou banda nácků. "No pasaran!" Vzduchem létají petardy a láhve. NENÁVIST. Policie zasahuje a sjednává pořádek, třináct zadržených, jeden zraněný v nemocnici. Klídek, ty vole, oproti akci National Front před devíti lety ve stejném městě procházka růžovou zahradou. Dvě stě nadržených týpků v base a tři sta zraněných policajtů. Slušná bilance, co dodat. Vracím se do kuchyně a začínám slévat vykvašenou bylinnou medovinu do skleněného demižónu.

Ouverture et allegro moderato

Přemýšleje o té neřešitelné problematice brouzdal jsem internetem a nalézal stále nové hodnotné argumenty od jedné, či druhé strany konfliktu, jenž se tisíce let táhne lidskou historií. Na tvrzení, že žádný palestinský stát ve starověké Palestině neexistoval, že však však kdysi dávno za starého Říma existoval stát Judea a Izrael, by druhá strana sporu zcela jistě snesla argumenty opačné. Stejně tak kdybych tvrdil, že žádný národ Palestinců v historii nebyl, neboť se jednalo o arabsky mluvící kočovné kmeny na britském mandátním území Palestina, přičemž před britskou koloniální správou ona oblast, na které žili křesťané, Židé a Arabové, spadala pod tureckou Osmanskou říši, jistě se mi budou oponenti snažit dokázat, že se hluboce mýlím.

Již několik let mám vlastně dojem, že v onom konfliktu nelze zaujmout objektivní stanovisko, a tak jsem se začal řídit citem a zvířecím instinktem. Jako příslušník židovsko-křesťanské civilizace stojím na straně Židů a Izraele, což je vlastně v dnešní době jedno a to samé. Izrael vznikl v květnu roku 1948, když rok předtím byla v OSN schválena rezoluce umožňující vznik dvou států (arabského a židovského), z původního britského Mandátu Palestina. Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael vyhlásil svou nezávislost a na druhý den byl vojensky napadnut sedmi sousedními státy. Tuto válku jako ostatně všechny ostatní Izrael vyhrál a není tajemstvím, že se vlastně od svého vzniku nachází v neustálém válečném stavu, což si těžko může představit kdokoliv z nás, kdo to na vlastní kůži neprožil. Kdyby Izrael složil zbraně, byl by velmi rychle vymazán z povrchu zemského. Nedávno jsem narazil na zajímavý pohled z poněkud jiné strany, než jsem byl doposud zvyklý. Vzhledem k tomu, že mne zaujal, rozhodl jsem se vám ho předat k posouzení:

"Významná geografická poloha Izraele na křižovatce historických cest, vedoucích z Egypta a Afriky na sever, na Kavkaz a zároveň tras z východu, z Číny a Indie směren na západ, do naší milované Evropy, předurčily kulisy pro tento mnohasetletý konflikt. Kdo držel Palestinu, kontroloval obchod. Toto věděl ve starověku Babylon, Asyřané, věděl to Egypt i Féničané. Proto jsou dějiny židovského národa naplněny příběhy ze zajetí egyptského, babylónského i prohranými bitvami všeho druhu, proto tolik pláče v žalmech. Tento strategický význam pochopili i Peršané a Římané. Kdo ztratil Palestinu vždy ztratil i vládu nad světem. Stačí vzpomenout chudáka Evropu ve středověku. Byla to otázka života a smrti, vždyť množící se obyvatelstvo Evropy by bez koření nedokázalo konzervovat potraviny, lednice jaksi nebyly po ruce. Jenomže obchodní trasy byly v rukou arabského Středního východu a tím měli monopol na všechna koření z orientu, a také na stonásobnou přirážku k ceně. Všechno zboží z Číny, porcelán, hedvábí, čaj, veškerý obchod byl nejdříve stonásobně zdražen držiteli monopolu. To byl skutečný důvod křižáckých válek a snahy křesťanů zmocnit se Božího hrobu, Jeruzaléma, neb to bylo totéž co zmocnit se obchodního monopolu. Je jen pro naše poučení, že když se povedlo Islámu vyhnat křižáky a dobýt svatou zemi, nezůstal u toho, ale obsadil severní Afriku, Španělsko až za Pyreneje, obsadil a ovládl středomoří, Sicilii, Maltu, části Italie, celý Balkán a Podunajskou nížinu až k Vídni. Je třeba si z toho vzít i poučení pro dnešek. Ekonomická moc si žádá i podíl na světové vládě. Tehdy ekonomická moc Islámu válcovala celou Evropu. Změna nastala až ve chvíli, kdy Evropa pochopila podstatu a veškeré své síly vrhla do pokusu obeplout Afriku a obejít monopol Středního východu, prostě dostat se ke koření bez překupníků. Teprve když toto dokázala, když se vymanila ze závislosti na Středním východu, nastal její bouřlivý rozkvět.

Dnes je situace obdobná, Střední východ drží rozhodující zásoby ropy, srovnatelné svým významem s kořením. Zas drží monopol a Evropa platí velkou část svého bohatsví za ropu. Ta obrovská množství kapitálu se nikam neztrácí. Bohatsví takto získané má tendenci se proměnit v podíl na světové moci. To je to, co se právě děje. Z těchto peněz je financován světový džihád. Izrael je výspa a pevnost Evropy a Ameriky přímo v srdci Středního východu. Pokud bude Izrael, budeme mít podíl na kontrole tohoto strategického území. Pokud naši levičáci způsobí jeho pád, zhroutí se i Evropa. Bude totiž chudá a bez ropy. Jenom blázen by mohl připustit pád Jeruzaléma do rukou islámu. Je to totiž symbol, kterému muslimové dobře rozumí, a je jen tragickou skutečností, že Evropané už této symbolice nerozumí a nebo rozumět nechtějí.

Douška nakonec. Pokud chceme obstát, zbývá nám jediné, udělat totéž, co jsme dokázali ve středověku, totiž objevit cestu k ostrovům koření. V dnešní situaci to znamená jen dvě věci, buď navrtat ropu v územích pod evropskou vládou a nebo najít náhradu za ropu. Pro zelené šílence jen dodám, že větrníky to neřeší ani z části, neb ropa není jen palivo, ale i hnojivo, bez kterého se nenakrmíme, jsou to i plasty pro celý průmysl. Museli bychom se soustředit na takový technologický převrat, že rozbití jádra byla proti tomu dětská hříčka. Já v Evropskou civilizaci věřím a věřím i že toto je možné uskutečnit. Musíme však se shodnout na tomto cíli, soustředit obrovské prostředky na jeho výzkum a motivovat tvůrce k této dějinné bitvě. Prohrajeme-li tuto bitvu, prohrajeme vše, co vytvořila křesťanská Evropa. Pád Izraele bude jen jednou epizodou na strmém sestupu Evropy do středověku."

Gigue et forte

Než se pustím do dalších úvah, ukáži vám malý, ale podstatný výňatek z Ústavy Palestiny:

ARTICLE 4

1. Islam is the official religion in Palestine. Respect and sanctity of all other heavenly religions shall be maintained.2. The principles of Islamic Shari’a shall be the main source of legislation.3. Arabic shall be the official language. (Islám je oficiálním náboženstvím Palestiny. Úcta ke všem dalším božským náboženstvím bude dodržována, stejně jako jejich neporušitelnost. Hlavním pramenem zákonodárství budou principy islámské šarii. Arabština se stane oficiálním jazykem).

No a teď k věci. Rád bych se pozastavil nad jedním úsměvným detailem. V palestinské Ústavě je zmínka o tom, že hlavním právním pramenem budou principy Božího práva, tedy islámské šarie. Možná nevíte, že existují státy jako třeba Pakistán, nebo Indonésie, které mají silně sekularizovanou ústavu (stát a náboženství jsou od sebe oddělené), nebo jako Turecko, kde je ústava oficiálně sekularizovaná již od vzniku Turecké republiky po rozpadu Osmanské říše. Ovšem třeba taková Saudská Arábie, Írán a ještě nedávno i Talibán v Afganistánu považují šariu za jediný zdroj práva. No a podle čtvrtého článku palestinské Ústavy se mi zdá, že se Palestina spíše než k sekulární turecké demokracii zařadí k zemím jako Saudská Arábie, či Írán, které jsou sice druhotně monarchií a republikou, ale v první řadě teokracií. No a to je forma vlády, ve které dominantní roli zaujímá náboženství.

Za úsměvnou považuji skutečnost, že Palestinu podporují jak anarchisté a další příslušníci extrémní levice, tak i bojovníci gender studies jako lesby a bukvy. No a to jsou přesně ty skupiny obyvatelstva, které by v teokracii skončily svou životní pouť rozdrcení pod hromadou šutrů, neboť islámské právo šaria ukládá za zločin sodomie stejný trest jako za zločin cizoložství, no a ten trest je ukamenování. Anarchisté se naprosto vymezují proti božské morálce a tradici a to, že podporují vznik nějaké další možné náboženské diktatury, je tak překvapivé, že to jde úplně mimo schopnosti mé mozkovny se s tím nějak vypořádat a pokusit se to pochopit. Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že musí tak bytostně nenávidět Židy, až se jim z toho dočista pomátl rozum. Israel totiž každý den bojuje i za naši demokracii v Evropě, i za to, aby vůbec nějaký punk, rokenrol, gender a anarchie, či co, mohly vůbec existovat nejen reálně, ale i jako myšlenkové proudy.

Final largo et lento

Uvědomuji si, že nároky Palestinců na jejich stát jsou legitimní a doufám, že se jednoho dne dočkají své státnosti. Vnitřně nesouhlasím s dlouhotrvajícím zbytečným násilím, jehož příčinou jsou obě strany konfliktu, a přeji Židům, aby konečně jednou mohli žít ve své vlastní zemi v míru a v přátelských vztazích se sousedními zeměmi. To samé přeji i Palestincům. Z důvodů, které jsem vám uvedl výše, však stojím na straně Izraele, neboť si myslím, že z dlouhodobého strategického hlediska je pro Evropu životně důležité, aby ho podporovala. Mimo to všechno mám ještě dojem, že celá ta neřešitelná situace kolem Izraele a Palestiny tzv. bojovníkům za Palestinu maximálně vyhovuje a že napětí v oblasti úmyslně udržují. Jsou totiž napojeni na obří euro-dolarový penězovod a na konta v bance jim tečou hromady prachů bez toho, aby vůbec hnuli prstem (stačí si vzpomenout na pohádkové bohatství třeba takového Jásira Arafata a domyslet si, jakým způsobem k němu přišel). Pěšáci pak jen vlastně plní funkci žoldáků v režii Sýrie, Íránu a dalších arabských zemí, které dodnes nedokáží překousnout vznik Izraele, no a palestinští uprchlíci, pouhé figurky na velké šachovnici, to bohužel všechno odnesli a dodnes za to platí svými nešťastnými lidskými osudy.

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale za zmínku stojí i další zajímavá skutečnost. Všichni, kdo v naší kulturní sféře trpí antisionismem a nemají rádi Židy, zároveň brojí proti svobodnému tržnímu hospodářství, tedy kapitalismu. O tom zdánlivě podivném souznění se vám možná pokusím zase něco napsat někdy příště.

Tak pravila mrtvola ©.