Nedělní chvilka poezie
Lvi se v klecích rvou o
poslední zbytek steaku;
žízniví po krvi,
dychtiví po životu.
Zapalujeme naše životy ještě
dřív než byly
zapáleny.
Mohli bychom si dovolit mnohem víc
mohli bysme brouzdat Nebeskou Temnotou
Ale na to jsme příliš staří.
Tak se na to vyser. Nemá to
cenu, Hanku
nemá to cenu ani
zlámané grešle... greschle?
Ja, mein führer!
nein. alles ist hin...
A Lvi sežrali poslední kuličku
pepře
ze stejku...
PEKLO JE BLÍŽ NEŽ NEBE A NEBE JE BLÍŽ NEŽ SI MYSLÍŠ
Cítím že to
dneska nepůjde.
Sedím, piju a
hledím do počítače
jako zbabělec
který něco řekne
a pak se za to
stydí.
Nebudu to
tlačit na sílu.
Na to máme
jiné experty.
(sakra, teď jsem
si popálil prst
o žhnoucí konec
cigarety.)
Moje prsty neví
co říct.
Ne dneska.
Napadají mě
hrůzné myšlenky
o zkáze všeho
lidstva.
První meteorit
padá na
Václavské náměstí,
Praha hoří,
tlaková vlna smete
vše v okruhu
tří tisíc kilometrů.
Druhý meteorit padá na
Times Square,
New York je v koncích
a s ním celý kontinent.
Třetí meteorit
padá kdesi do
Číny a
já už jsem pryč,
sedím tady s
Fantem, Bukowskim,
Célinem, Gellnerem,
Saroyan hraje ruletu,
Hemingwayem,
Haškem a zrovna se ze
záchodu vrací
Kerouac s
Tristessou, která
má v ruce
zapíchnutou jehlu.
Ty už jsi Na cestě, tak
až si k nám přisedneš,
nezapomeň zaplatit
rundu na uvítanou.
VŠICHNI UMŘEME NA TU SAMOU NEMOC
Právě jsem přišel z práce
domů.
Jsem promočený až na
kost.
Venku leje jak z konve,
dubnový déšť poháněný
nenávistí přírody k
lidstvu.
Chce nás spláchnout a
já se jí nedivím.
Vy se jí divíte?
Loknul jsem si piva a
mocně potáhnul z
cigarety.
Tohle jsou dary,
tohle jsou ty dary,
které nám Matka Příroda
nadělila pod vánoční
stromeček.
Jenže my,
její zlobivé děti
si jich nevážíme.
Taky na to doplatíme.
Na světě bylo už hodně
případů,
kdy matka zabila své
dítě.
Loknul jsem si zas a
zapaluju si další
cigaretu.
Ctím dary.
Užiju si dnešní noc než
bude konec.
2.5.2010 Rubrika: Literární fabrika | Komentářů: 0 | Vytisknout