Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Když se prodává byt, nebo dům, zdůrazňuje se pozice. Pozice je důležitá. Byt v Ječný měl pozici dokonalou. Naproti byl Výčep lihoven, občas jsme si tam dali vyrovnáváka, rum, nebo vodku. Jednou jsme vyrazili do ulic, teda do hospod, Mejla Hlavsa měl v tý době podrážděný játra. Rozhodně to prohlásil ještě v domě, kde bydleli Němcovi, ale nevydržel, dal si ruma taky. V té době byl přísný zákaz návštěv v Ječný. Dr. Němec, i když v bytě nebydlel, měl tam svoji pracovnu, hezká místnost, hodně knih. Místnost se používala k přijímání vzácných návštěv a občas se tam vyspali na parketách lidi, kteří byli natolik dobří, že neudělali v pracovně žádný bordel. Ale na Danu toho bylo moc, Starej taky byl unaven z návštěv v jeho pracovně, tak přišel zákaz. Patřil jsem mezi vyvolené a přes zákaz jsem mohl využívat byt v Ječný.

Tenkrát i Dana byla někde pryč, nikdo v bytě z rodiny Němců nebyl. Akorát Mejla, který s manželkou Janou bydlel v malinkém kamrlíku, do kterého se chodilo z kuchyně. Tenkrát nás v bytě bylo pár. Mejla, já, Sysel, myslím že tam byl Bowie, možná dva tři lidi navíc. Nepamatuji se. Ale pamatuji si, že někdo ťukal na dveře, já otevřel a paní venku se mě zeptala, jestli je Dana doma. Než jsem stačil odpovědět, nebo ji pozvat dovnitř, Sysel ji vyrval z ruky husu (husa byla populární), a zabouch dveře. Starý šílel. Byla to příbuzná a byl z toho průser. Za pár dní se vše uklidnilo a život šel dál.

Nedaleko Ječný v Anglický, bydlel Petr Uhl. Petra jsem měl rád. Vůbec mi nevadilo, že má trochu levicové názory, protože v první polovině roku 77, kdo se nebál podepsat Chartu, byl v mých očích hrdina a těch hrdinů bylo doopravdy málo.

Po pár návštěvách u Petra jsem jednou přišel se svojí bývalou manželkou Helenou a o poschodi níž, než bydleli Uhlovi, seděli u malého stolku dva esembáci, kteří měli seznam lidí, kterým zakázali návštěvu u Petra. Pustili dovnitř jen Helenu. Pak, když Helena opustila byt, mohl jsem k Petrovi já. Petr dostal nápad, že bychom mohli jít na čaj do Anglické kavárny (nejsem si jistý názvem). Vyjdeme z baráku a pomalu jdem a vedle nás Tatra 603, která stála vedle Deminky 24 hodin. Sedneme si ke stolu a ještě, než prišel číšník, zkontroloval nám esenbácký bažant, celý rudý v tváři, občanské průkazy. Vypijeme čaj a pomalu se ubíráme zpět. Šestsetrojka vedle nás. Petr to neměl vůbec lehký. Co prožíval a s nim Anička Šabatová bylo peklo. To samé se odehrávalo v bytě Dr. Hejdánka. A jiných...

Pro některé lidi nebyla Charta procházka, ale utrpení. Vyhazov ze zaměstnání, neustálý dohled Stb, když zaměstnání, tak takové, že to stačilo jen tak na pivo. V té době ani nikdo nevěděl, že se naskytne nějaká možnost vycestovat. Hodně lidí z Charty by šlo radši do vězení, než aby odešli za hranice. Sváťa Karásek, který neměl jinou možnost, než se vystěhovat, se vrátil hned v 90. roce zpět do Prahy. A postupně se začali vracet i jiní. Měli zemi rádi a ani jim nevadilo, že se vrací mezi lidi, z nichž víc než polovina byla tupým obrazem společnosti, která fungovala přes 40 let.

Na Vánoce v roce sedmdesát sedm jsme s Helenou a dcerami Janou a Hankou přišli do Ječný. Měl jsem tenkrát radost, že vanoční svatek můžu strávit v kruhu rodiny Němcovy. V bytě byla vánoční nálada, pár hostů na odchodu, na pár vzácných hostů se čekalo. Když jsem zjistil, že mezi hosty bude Bondy, sbalil jsem kufry a odešel s Pavlem Zajíčkem a Fandou Pankem k Petrušce Šustrový. Petrušku jsem měl vždycky rád. Přesto, že se v jejím bytě scházel underground, měla respekt a všichni ji poslechli. Trochu mi dnes vadí útoky na ni od lidí, kteří neví, o čem mluví. I když jako mladá měla názory trochu doleva, nevěřím, že by někomu někdy ublížila.

Tak jsme dorazili k Petrušce. V bytě pohoda, moc se mi u ní vždycky líbilo. Začaly oslavy Vánoc. Petruška, Pavel, Panek, já a možná někdo navíc, určitě, ale nevzpomínám si na jména. Ale nikdy nezapomenu, že tam byl Prof. Šabata, starý zasloužilý komunista. Držel jsem se dost dlouho. Prof. Jarda, jak jsem mu začal říkat, bez Prof., přivezl z Moravy demižón domácího vína. Pořád ho vidím před sebou. Suverénní aparátčík. Když jsem mu řekl, že kdyby byl u moci, byl by stejná kurva jako Husák a spol., klidně se na mne podíval a řekl, že jo, ale ne tak velká, jako ti dnešní.Celkově považuji tyto Vánoce za kladné.

26.prosince jsem šel na koncert ETC. Petruška, Zajíček, Panek a dva, tři lidi navíc. Zadarmo. Sedneme si do první řady v nabitém sálu a ještě, než začali hrát, zařval jsem: „Ať žije Charta 77“. Podívám se vlevo, vpravo, nikdy jsem neviděl utíkat Zajíčka a Petrušku k východu, jako tenhle moment. Zdrhnul jsem taky. Vánoce na policii jsem ještě nezažil.

Jednou v Ječný nebylo co pít. Všechny knajpy již měly zavříno. Tenkrát někdy kolem druhé ranní dorazil Eugen Brikcius a Jan Patočka mladší. Evžen se mě okamžitě zeptal, kde je víno a dal mi jeho pověstnou zadovku. Bylo mi úplně jasný, že je to jeden z nejlepších latinářů v Evropě, ale o jeho organizačních schopnostech jsem věděl hovno. Eugen mě říká: «Pojď, jdeme sehnat víno.» Vyrážíme před dům a já jen zíral. Eugen stopnul taxíka, zeptal se šoféra, jestli něco má. Po otevření kufru se objevila zásoba vín, ale nebylo tam to, co by chtěl. S druhým taxíkem jsme měli úspěch. Nakoupili jsme, popili, pospali a ráno na vyrovnáváka do Černýho pivovaru na Karláku. Moc jsem po ránu nepil, tak trochu jsem obdivoval statečnost některých bojovníků za lidská práva. Kdybych do sebe hodil ruma po ránu, hned bych ho vyblil. Což se mi několikrát stalo. Ale mimo chlastu jsme provozovali i sportovní aktivity, ale o tom někdy příště.

10.1.2002