Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Tak zase ahoj! Netušila jsem, že se tak brzy dostanu k přístroji... Omlouvám se za chaotičnost, se kterou to všechno popisuju, ale píšu, co mě zrovna napadne (ale super nápad, milý Jane, určitě to ukládej a domaluj, pak to vydáme). Pomalu jsme se přesunuli ze Lvova, odkud jsem psala naposledy, pres Kyjev do Moskvy. Kyjev je docela nuda, alespoň nám tak připadal, nakonec jsme skončili v botanickém sadu a krmili vrabce. Čeho se ovsem nedalo nevšimnout, byly krásné, dlouhé nohy kyjevských žen...

Cesty vlakem jsou fakt jedinečným zážitkem, platí v nich nepsaná, ale přesto pevná pravidla. Hned po nástupu se připraví postel, to znamená povlékne matrace a polštář. Pak se přezuje do vlakové obuvi (většinou sandály - toho se neúčastníme, neb boty máme každý jenom jedny), a chlapi se svlečou do půl těla (ženský jsou mistryněmi v převlíkání se pod prostěradlem na prostoru cca. 60x60x170cm, já k tomu spěju). Pak se zasedne ke stolu, vytáhnou se klobásy a okurky a svačí se. Pak už je volný program. Zatím jsme jeli jenom celonočníma vlakama, tak se větsinou šlo vyspat, kdo nespí, hraje karty a všichni choděj kouřit do uliček na začátku a na konci vlaku. Ráno se svlékne postel, chodí se do samovaru pro horkou vodu na čaj a hovoří se se spolucestujícími. Zítra večer vyrážíme na Sibiř, tak uvidíme, co se děje přes den, obávám se, že dojde na tu vodku. Máme lístky do Tajsetu, to je poblíž Bajkalu, vlak tam jede plné tři dny. Tam bychom se rádi odpojili z Transibiřské magistrály a do Chabarovsku dojeli po magistrále Bajkalsko-amurske, abychom se pak k Bajkalu nevraceli tou samou cestou. Včera mi jeden místní týpek říkal, že jsme asi zešíleli, že tam už se chlastá tak, že je jedno, kdo nakonec řídí vlak. No, uvidíme, ale... byl to prostě typ z hlavního města, kterej taky tvrdil, že sto kilometrů za Moskvou končí hranice dobra a zla a pak už je všechno jedno. A taky tvrdil, že by tam měli poslat všechny barevný, aby je tam sežrali medvědi a vlci. Ach jo, takhle to tu mají, náckovství jim cpou do hlavy pod tlakem z míst nejvyšších, to bude jednou ještě pěknej vopruz (mimochodem v Moskvě je stanice metra "ciste prudy"). Lenin, mávla otráveně rukou dvoumetráková uklizečka v hostelu, kde bydlíme. A pak se rozzářila a dodala - tohle, to jsou naši páni - ukazujíc na fotku Putina s Medvědevem. Tak od těhle pánů to přichází. Takže, Davido, té Aljašce, kde zrovna jsi, se opravdu přibližujeme, díky za fotky, vypadáš na nich skvěle, jako bys tam to zlato lovil už několik dekád. A ta flinta by se nám v tajze asi taky hodila...

Moskva je obrovská a živá. Bydlíme na starým Arbatu a ve dvou dnech ji dáváme tupě turisticky, koneckonců jsme vlastně turisti... Rudý náměstí není vůbec tak rudý, jak jsem si myslela, že je, je rudý jenom z poloviny. Z druhý poloviny je GUM, z kterýho je luxusní obchodní dům (pro ty, kteří viděli ten sortiment za bolševika), a Vasil Blažený je pořád stejně divoký. Lenin vypadá jako ze sádry a nejspíš z ní opravdu je. Proto ten vstup zdarma. Kreml vynecháváme, nenašli jsme dost důvodů, proč vstoupit. Chrpez má dnes narozeniny, tak to vypadá spíš na výlet do nočního města...

Takže teď budeme minimálně tejden ve vlaku, v Tajze u Chabarovsku asi taky internet nebude, tak zase někdy čau. Opatrujte se a mějte se nádherně.

beguni