Tichá voda stále břehy mele aneb rozhovor s Petrem B. Výškovickým

Tichá voda stále břehy meleZdravím všechny návštěvníky těchto stránek. V minulých příspěvcích jsme se dozvěděli pár zajímavostí o skupinách N.V.Ú. a S.P.S.. Dnes se společně vypravíme do té nejvýchodnější části naší republiky, jíž je Slezsko. Psal se rok 1997, kdy se na scéně objevila kapela Aqva Silentia se svým prvním počinem Po nás potopa a hned sklidila mnoho pozitivních ohlasů. O rok později jim vyšla druhá nahrávka nesoucí název Úděl Kasandry a pozici této formace jak jinak než potvrdila. Osobně to pro mě byl, hned po Zeměžluči, druhý největší objev. Hlavně tedy po té textové stránce. V roce 2003 pak vyšlo album Doba zrcadlová a v roce 2006 Otočte mapy. Ohlasy na tuto smečku bohužel postupně slábly, až došlo v minulém roce k jejímu úplnému rozpuštění. Podařilo se mi vyzpovídat jednoho ze dvou zakladatelů, autora textů, takového doslova „duchovního“ této výtečné bandy, mj. i pořadatele spousty nejrůznějších punkových koncertů a festivalů, autora mnohých básniček, povídek, novel, článků, recenzí, esejů, fejetonů, úvah, statí a dokonce i pohádek, punkera tělem i duší, skvělého člověka s uměleckým jménem P.B.V. čili Petra B. Výškovického.

Karlos: Vítám Tě tu, Petře. Ty sám na žádný hudební nástroj nehraješ, je to tak? Jak se tedy zrodil nápad založit kapelu? A proč latinský název? Nepochybuji o tom, že to pramení z Tvé hlavy.

P.B.V.: Je to tak, nehraji na nic, ale na poslední naší desce mě můžeš slyšet ve sborech (smích). Nápad založit kapelu vyplynul z poznání, že v dnešní hektické klipové době už jen málokdo má čas a trpělivost věnovat se tištěnému slovu, kdežto hudbu poslouchá takřka každý. Myšlenky, o nichž jsem se domníval, že jsou závažné a měly by proniknout k co největšímu množství lidí, jsem pak namísto do nějakých článků či úvah vtělil do písňových textů, obklopil se podobně smýšlejícími muzikanty a bylo to. A proč latina? Tichou vodu by si mohli někteří plést s kapelou Tichá dohoda a módní angličtině jsem se chtěl vyhnout, takže Aqva Silentia.

Karlos: Vydali jste celkem čtyři alba a všechna ve vlastní režii, což se dneska nesmírně cení. Nemohl jsem si však také nevšimnout několika obměn sestavy a to skoro u každé desky. Proč tyto změny?

P.B.V.: Nikdy jsme nechtěli být pod žádnou agenturou, mít nějakého manažera "zvenčí", vydávat desky u nějaké firmy apod. Šlo nám vždy o to, abychom si to dělali po svém, aby nám do toho nikdo nekecal a abychom nepodporovali žádné darmožrouty a parazity, přiživující se na punku, takže D.I.Y. byla jediná volba. A že občas někdo z kapely odešel a někdo jiný přišel? Takový je prostě život, nemohli jsme přece nikoho držet násilím (smích). Důležité je, že tvůrčí jádro zůstalo po celých devatenáct let pohromadě a podílelo se na všech čtyřech albech.p.b.b.

Karlos: Přiznám se, že jsem ani netušil, že AS existovala tak dlouho. Kdy se tedy tomu stalo, že jste si prvně řekli: Máme skupinu?

P.B.V.: V srpnu 1991 jsem potkal budoucího frontmana Indoše, který hned začal zhudebňovat mé první texty. Další čtyři roky však trvalo, než jsme sehnali zbývající členy a zkušebnu. První oficiální zkouška tudíž nese datum 17.11.1995. A první koncert 9.2.1996, došlo k tomu v dnes již neexistujícím klubu Wagoon v Novém Jičíně, kde jsme „předskakovali“ slavné Znouzectnosti.

Karlos: Psal jsem tu v úvodu, že ohlasy na vás postupně slábly, až došlo k definitivnímu rozpadu kapely. Ono to ovšem nevyšumělo úplně do ztracena, nýbrž k úplnému rozpuštění došlo po velkolepé derniéře v ostravském klubu Chlív, jež byla součástí celorepublikové 15 let proti zkáze tour. Jak bys to celé zhodnotil?

P.B.V.: 15 let proti zkáze tour 2010 jsem vymyslel a sestavil na sklonku roku 2009. Jak již název napovídá, mělo jít o turné k patnáctému výročí vzniku AS. Jelikož nabídek na hraní poslední dobou chodilo jako šafránu (v tom výročním roce byly tuším jen dvě), nezbývalo, než si celé turné udělat ve vlastní režii. Takže jsem si pronajal kluby, obstaral zvukaře a ubytování, zajistil další účinkující, výlepem plakátů a letáků (které jsme si pochopitelně taky dělali sami) v tom kterém místě pověřil tamní naše fanoušky (smích), nechal vyrobit speciální banner, nové nášivky a sérii pěti druhů placek a mohli jsme vyrazit. Koncertů mělo být asi 25 ve všech koutech republiky i na Slovensku. Začínalo se 30.1. v Jeseníku, finále bylo naplánováno na 13.11. do Ostravy. Návštěvnost prvních koncertů byla ovšem natolik tristní a prodělky tak vysoké, že to v kapele vyvolalo nemalé rozladění, které vyvrcholilo vážnou roztržkou na jedné březnové akci. Nechybělo mnoho a kapelu jsme rozpustili už tehdy. Nakonec jsme se dohodli, že turné dokončíme, ovšem s tím, že se počet koncertů zredukuje a zmiňované ostravské finále bude definitivně posledním vystoupením AS. Takže ještě pár měsíců jsme vesele prodělávali a lepili to, jak se dalo, dokud nenadešel ten kýžený den. "Rozlučkový večírek" ovšem stál za to. 13. listopadu 2010 se do ostravského klubu Chlív, který udává oficiální kapacitu 200 návštěvníků, vměstnalo nějakých 500 lidí, zvědavých nejen na naši derniéru, nýbrž i na skvělé "předkapely" Hasiaci prístroj, Zeměžluč, Mad Pigs, Degradaci a Vysoké napětí. V programu byl i dort s patnácti svíčkami a logem AS a speciální trika ve stylu náhrobního kamene, tedy s daty zrodu i "úmrtí" kapely. Naše banda pak hrála skoro čtyři hodiny, byly to opravdu veliké emoce a pro všechny zúčastněné dozajista nezapomenutelný zážitek.

Karlos: Tam jsem bohužel chyběl, a ač patříte k mých nejoblíbenějším kapelám, je docela ostudné, že jsem vás vlastně naživo neviděl nikdy.:-((( Pro vaše fanoušky a především ty nejvěrnější máte však v rukávu ještě poslední překvapení. Myslím, že je to moc dobrý nápad. Přiblížíš nám jej trochu? Na co se můžeme „posmrtně“ těšit?

P.B.V.: Koncem roku 2007, po posledním velkém personálním "zemětřesení", přišli do kapely dva noví členové, basák Arab s bubeníkem Krutonem. Nějakou dobu trvalo, než nacvičili koncertní playlist, načež jsme se opět mohli věnovat tvorbě nových songů na pátou desku. Do rozhodnutí o ukončení činnosti se podařilo udělat 11 písní z plánovaných dvaceti a zdálo se, že tím taky celý projekt zhasne. Nakonec jsme si ale řekli, že by byla škoda, kdyby ty skladby zmizely v propasti nebytí a že poslední album se symbolickým názvem Konečné řešení dokončíme, nahrajeme a vydáme stůj co stůj, tedy i "post mortem". Navíc nás teď nic netlačí, můžeme na tom v klidu dělat a pilovat nové songy až k co "nejdokonalejšímu" výslednému tvaru.

Karlos: To tedy zní velmi lákavě. Jsi abnormálně nadaný a činící se člověk. O tom vypovídají nejen všechny ty výstižné texty, kterými se repertoár AS může pyšnit, ale i mnoho jiných slohových útvarů, jichž jsi autorem. Pár Tvých povídek tu v minulosti vyšlo a za sebe říkám, že jsou opravdu povedené. Pověz čtenářům, nezamýšlíš třeba nějakou jejich knižní podobu? Určitě by si to zasloužily a především mají lidem co říct.

P.B.V.: Pravda, něco takového chystám, celý projekt je ale teprve na začátku a proto o něm nemohu a vlastně ani nechci podrobně informovat, abych to nezakřikl nebo nebyl za vola, kdyby to neklaplo, poněvadž, jak známo, člověk míní a Bůh mění (smích). Prozradím jen tolik, že momentálně pracuji na povídkách z prostředí české punkové scény.

Karlos: Padla tu řeč také o Tvém angažování se v pořádání nejrůznějších punkových koncertů či festivalů. To, co děláš pro scénu je opravdu obdivuhodné a zejména v kraji, kde to s akcemi podobného ražení není nijak valné. Co plánuješ v nejbližším období? Na jaká podujetí bys lidi rád pozval?

P.B.V.: Organizováním akcí (a provozováním punkového klubu) jsem si za posledních 15 let nadělal takové dluhy a tolik nepřátel, že jsem tuto svou aktivitu omezil na minimum. Stručně řečeno, když už něco pořádám, tak především sobě pro radost, na lidi kašlu (smích). A tak když jsem se dozvěděl, že můj starý kamarád Filda na pár koncertů oživil proslulou Malomocnost prázdnoty, neodolal jsem a pozval ji do Ostravy. Akce se uskuteční 14.5. kde jinde, než v Chlívě, poslední roky tradičním útočišti pořadatelů punkových koncertů. Krom této legendy zahrají ještě Slobodná Európa, Záviš a nová HC punková formace Jo riittää!

aqua silentia

Karlos: HC punková formace Jo riitää!? Pověz nám něco o této bandě. Sice o ní neslyším prvně, ale mnoho čtenářů zajisté ano.

P.B.V.: Nechť nikoho nemýlí finský název, který přeložen do češtiny znamená Už toho mám dost!, tahle grupa pochází z Frýdku - Místku, vznikla na přelomu loňského a letošního roku a já v ní plním funkci autora textů, jak taky jinak (smích). V současnosti pilně zkoušíme a chystáme se na premiérové vystoupení, které se uskuteční právě toho 14. května.

Karlos: Popravdě, od samého začátku, kdy se mi prvně do rukou dostaly placky Po nás potopa a Úděl Kasandry, jsem si v duchu říkal, že ony texty by se hodily k HC jako vyšité. Splnil, nebo plní se Ti tímto dávný sen mít raději HC punkovou nežli punkrockovou kapelu? Nebo jde o jakýsi Tvůj přirozený vývoj?

P.B.V.: Teď jsi mě odhalil (smích). Je to tak, k HC punku jsem tíhl odjakživa, i AS jsme s Indošem původně zamýšleli jako HC punk, místo kytary tam měly být dvě basy a první texty a písničky se nesly v tomto duchu. Naším záměrem však bylo oslovit co nejširší publikum, proto jsme ve snaze o sdělnost a srozumitelnost dobrovolně "vyměkli" a na první album se tak vlastně dostaly jen střípky původních úmyslů, jako je kupříkladu píseň Plný břicha X prázdný hlavy. Takže ano, plním si teď svůj dávný sen.

Karlos: Ve vašem případě ale to „vyměknutí“, o kterém tu mluvíš, nebylo vůbec na škodu. To si osobně myslím já. Prostě jste tím nikterak neztratili na své originalitě. Nebo máš jiný pocit? Kdyby šel vrátit čas, udělal bys třeba z dnešního pohledu vaši první placku jinak?

P.B.V.: Ne, neměnil bych nic. Na svou dobu to byla, myslím, docela pořádná "šupa", taky nám získala nemálo příznivců a dodnes slýchám hlasy, že "Potopa" bylo to nejlepší, co jsme kdy udělali. Je to zkrátka takový přímočarý punk, vyšperkovaný texty s aktuálními i nadčasovými tématy a (snad) nepříliš otřelými rýmy, kterým jsme se zřejmě strefili do nálady a vkusu tehdejší punkové subkultury.

Karlos: Kdybych se znovu vrátil do doby vašeho začátku, tak jsme se tu dozvěděli, že jsi v roce 1991 potkal Indoše, což bylo jakýmsi prvotním impulsem pro vznik budoucího hudebního tělesa. Zajímalo by mě ale, co bylo předtím. Co bylo signálem Tobě samotnému skládat básně, oslovovat nějakým způsobem lidi, šířit jisté myšlenky? Tipoval bych, že se tak stalo v souvislosti s dobou „před revolucí“. Mám pravdu nebo se mýlím?

P.B.V.: Nemýlíš. Rozum jsem začal brát nějak kolem patnáctého roku života, tedy ve druhé polovině sedmdesátých let, což se zajímavě kryje s nástupem punku. Komunardi mě začali neskutečně srát a když jsem ještě k tomu učinil objev Pistolí, Ramones, Dead Kennedys a dalších kapel, bylo na celoživotní vášeň i průsery zaděláno. Od té chvíle až po ten rok 1991 jsem založil asi 15 kapel, z nichž většina ovšem měla jepičí trvání. Sehnat zkušebnu byl takřka neřešitelný problém a projít debilními bolševickými přehrávkami, což znamenalo předstoupit před jakousi schvalovací komisi, to už se přímo rovnalo zázraku, který se samozřejmě v mém případě nikdy nekonal. Kromě ostře politických textů pro tyto své kapely jsem souběžně tvořil i poesii, psal eseje, fejetony a další věci, ale jen do šuplíku, jinak to tehdy nešlo. A vlastně i do jednoho samizdatového občasníku, který jsem komplet celý sám ručně psal a dělal do něj i ilustrace.

Karlos: Jsi punker tělem i duší, což ostatně zaznělo již v samotném úvodu. Jak jsi vnímal „punk“ před revolucí, jak těsně po ní a jak jej vnímáš dnes? Osobně si všímám nejrůznějšího škatulkování na scéně, kterému třeba kluci z NVÚček nevěnují nikterak velkou pozornost. Jak tuto situaci vidíš ty sám?

P.B.V.: Před převratem byla punková subkultura nepočetná a izolovaná, o dění (kapelách, koncertech atd.) někde v Praze nebo v Čechách vůbec jsme tady u nás neměli skoro žádné informace, o to víc jsme ale drželi při sobě a horovali pro všechno, u čeho byl přívažek PUNK, poslouchali všechny kapely bez rozdílu, nosili všichni stejné vojenské kanady a "kožárny" poseté "zicherkami" (pyramidy, dovážené z Maďarska, tenkrát preferovali metalisti a od těch jsme se chtěli odlišit), kalhoty a trika "vyspravené" savem... Veřejná bezpečnost a StB sice po nás šli jako pes po uzeném, celonočních výslechů a ran obuškem jsem si užil dosyta, přesto na tu dobu z tohoto úhlu pohledu vzpomínám docela s nostalgií. Tahle solidarita a tolerance vydržela ještě pár let po Velké listopadové sametové revoluci (smích), nějak v půlce devadesátých let se to pak začalo lámat, tříštit do skupin a podskupin, komercializovat a výsledkem je to, co dneska vidíme kolem sebe, na jedné straně desítky škatulek a vzájemná nevraživost vyznavačů jednotlivých odnoží punkové muziky a na druhé straně krámy plné luxusního "punkového" zboží a "punkové" kapely na MTV a v Bravu...

Karlos: No jo, asi jako všechno ostatní tak i punk zaznamenává svůj jistý vývoj a posun. Díky tomu také vznikají neustálé rozbroje. Jsme toho svědky nejen na těchto stránkách. Já si myslím, že nejde stát na místě. Uznávám jak staré kapely jako S.P.S., F.P.B., Zeměžluč, Totální nasazení, Slobodnou Európu, N.V.Ú. atd., tak i ty novější jakými jsou např. Funkce šroubu, Werglův pjos, Punk floid, Spínací špendlík a mnoho dalších. Ovšem, co je pro mě důležité, je text. Tudíž smečka, která bude mít sebelepší zvuk a bude umět výborně hrát – když bude zpívat o „hovně“, nikdy si u mě nebude stát tak jako banda mající výborné texty, ale třeba nehrající úplně nejlíp. Ano, každý posloucháme to svoje a není podle mě důvod to ostatní hanit a přesto k tomu neustále dochází. Jak se k tomuto stavíš ty?

P.B.V.: Já osobně dávám přednost harmonii, souladu, vyváženosti formy a obsahu, hudby a textů. Jinak mi ale nevadí skoro nic, ať si každý hraje, nahrává, vydává a prodává co chce. Každé zboží si najde svého kupce, i ta největší hudební a/nebo textová sračka (smích).

p.b.v. na akci s johankou

 

Karlos: Když už jsem tu nakousl některé své oblíbené skupiny, rád bych se zeptal také Tebe: Jakou muziku rád posloucháš? Mohl bys tu pár svých oblíbenců rovněž vyjmenovat? Já tedy mluvil o těch českých, protože ty poslouchám převážně, ale samozřejmě to samé nemusí platit u Tebe, takže budu rád, když prozradíš i uskupení zahraniční.

P.B.V.: Ze zahraničních kapel u mne už pár let vedou The Unseen, v minulosti mne ale v různých obdobích hodně "brali" Napalm Death, S.O.D., Nailbomb, Bathory, Voivod, Beastie Boys, Sin Dios, Sham 69 a ještě pár set dalších (smích). Z českých momentálně nejvíc poslouchám Zeměžluč, Red Insect, Malignant Tumour, Degradaci, Spínací špendlík, Malomocnost prázdnoty, Telex, Kritickou situaci, N.V.Ú., Radegast, Totální nasazení, Hromosvod, Kapriolu... Dobrá směs, že? (smích)

Karlos: Máme podobný vkus, i když tedy se musím přiznat, že většinu z těch zahraničních grup, které tu jmenuješ, neznám (smích). Mě více zasáhli The Doors, The Cure, The Kinks, Soundgarden, Faith No More a pak samozřejmě též punkoví Ramones, The Clash atd. Abych nakonec nezapomněl, co si myslíš o politické situaci v naší zemi?

P.B.V.: Domnívám se, že si žijeme královsky i navzdory těm pitomcům nahoře, co se nás snaží ždímat a vymývat nám mozky. Ale jak říkal Sókratés: Hůř je na tom vždy ten, kdo zlo páchá, než ten, na kom je pácháno. Boží mlýny zkrátka melou a na každého jednou dojde.

Karlos: Co by jsi na závěr vzkázal lidem a vůbec celé punkové scéně?

P.B.V.: Lidi, máte všichni vlastní rozum, tak ho používejte. A máte taky svědomí, tak mu naslouchejte. Punctum.

Karlos: Děkuji za rozhovor.




22.2.2011   Rubrika: Rozhovory   |   Komentářů: 28   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1,8
jde to 1,8
 

Diskuse ke článku - Tichá voda stále břehy mele aneb rozhovor s Petrem B. Výškovickým

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Zvolte stranu: 1-10 | 11-20 | 21-28
mrtvola ©
mrtvola © - 23.2.2011 22:30

P.B.V. je klasik, respekt, i když na některé věci máme jiný názor. Karlosi, nové věci zatím posílej Kilčákovi, já jsem se od rána poprvé dostal k netu a nevím, za kolik sekund se to zase zesere smajlik - 11

 
Lord.Alex
Lord.Alex - 23.2.2011 22:27

chrpa:hehe mě se to nelíbí takhle no, ale tot jen můj názor:=)

 
chrpa
chrpa - 23.2.2011 21:34

petr má taky rád kšiltovku-to udělá kudlisovi dvojnásobnou radostsmajlik - 10
jináč rozhovor dobrej,připojuju se k vinšování,ať kódl zpovídá zpovídá dálsmajlik - 10

Lord.Alex: a ty nežárli,že tu dělá někdo taky poctivou prácismajlik - 1

 
Bazarov
Bazarov - 23.2.2011 19:46

Právě 90. léta spoustu okrajových kapel vyléčila. Ale dnes se dá celkem v pohodě vydat nahrávka u nezávislýho labelu, který ctí určitou etiku a do ničeho nepindá, když už si to kapela není schopná vydat úplně sama. Jak asi začínali Dead Kennedys, Crass...?
Dost zajímavý byl rozhovor v Trhavině č. 2 s AK Press: anarchismus - obchod - vydávání - etika atd.

 
Squat_the_world
Squat_the_world - 23.2.2011 18:19

P.B.V.: no jo, teď jsem si ji prohlíd pořádněsmajlik - 16 tak to se omlouvám za mystifikaci

 
Medvěd
Medvěd - 23.2.2011 18:04

P.B.V.: Aha,tak to jo.. dík za objasnění.

 
P.B.V.
P.B.V. - 23.2.2011 17:57

Medvěd: Musíš vzít v potaz kontext, ono to bylo v čerstvě porevoluční době, jiná než tahle 3 státní (tedy nekomerční) hudební vydavatelství tu nebyla (Supraphon, Panton, Opus), zakázané kapely byly v centru zájmu těchhle "gigantů", sladké řeči a tak, kdo by odolal? Davovka nebyla jediná, vinyly a kazety u těchle firem vyšly řádce starých punkových kapel; bylo by zajímavé se jich poptat, jak to tenkrát bylo a s jakými pocity nebo šrámy z toho kdo vyšel.

 
Karlos
Karlos - 23.2.2011 17:50

Medvěd: No třeba právě proto začali hlásat o myšlence D.I.Y....ale je to jen má hypotéza, nevím o tom nicsmajlik - 12

 
Medvěd
Medvěd - 23.2.2011 17:38

P.B.V.: Udivuje mě,že zrovna Davová psychoza se nechala takhle "oškubat" a celkově pojebat - takový odpůrci čehokoliv a bojovníci "proti všemu".O hlásání myšlenky "udělej si sám" nemluvě...

 
Lord.Alex
Lord.Alex - 23.2.2011 17:17

P.B.V: ok. To je holt kšeft no, nikdo nikoho nenutí dělat si smlouvy kde nechci že. Muzika je muzika a prachy se na ní vydělat daj, tak pokud se ti někdo živý, tak proč ne vid.

 

Zvolte stranu: 1-10 | 11-20 | 21-28